Pár lidí rozhoduje o tom, co se smí říkat na Internetu. Trh selhal, a zničil tak svobodu slova
Donald Trump sérií lží a manipulací ve středu 6. 11. vybičoval dav svých příznivců a poslal je na Kapitol. Jde o smutný příběh balancující mezi tragédií a fraškou, ale zároveň to není nic nečekaného. Donald Trump k tomuto momentu zcela jasně směřoval nejpozději od první prezidentské debaty.
Trump mluvil o falšování voleb už měsíce před samotnými volbami, vzkazoval svým (často ozbrojeným) příznivcům, že je třeba vyčkávat a být připraveni, strašil Antifou, která podle jeho tvrzení ovládala americká města. Kdo teď tvrdí, že to je hrozný šok a překvapení, tak buď lže nebo trpí fatálním nedostatkem odhadu.
Nechci ale mluvit o Trumpovi. Chci mluvit o sociálních sítích, klíčovém nástroji Trumpa. A to ne pouze na propagaci. Na Twitteru ohlašoval zásadní politické obraty a rozhodnutí, v reálném čase předával své pocity z toho, co zrovna běží ve zprávách, obviňoval vlastní stát ze spiknutí proti němu nebo prostě psal „covfefe“. Po událostech minulého týdne Twitter Donalda Trumpa zablokoval.
Následně stejně učinill i Facebook, YouTube a další sítě. Ve stejné době potkal podobný osud i celou sociální síť Parler. Ta byla oblíbená hlavně mezi příznivci Trumpa a konspirátory. A i když ji konzervativci rádi malují jako nejsvobodnější síť, tak spíše moderovala věci, co jí vadí: například propagaci marihuany. Google a Apple ale v rychlém sledu odstranili Parler ze svých digitálních tržišť, Amazon, který mu poskytoval technologické zázemí, ho zcela stáhl.
Pokud bychom žili v podmínkách volné hospodářské soutěže, všechno by to bylo nakonec v pořádku. Jedna síť nechce uveřejnit vaše postoje? Ok, jděte na jinou. Naše realita je ale dost jiná.
1) MONOPOL GOOGLU ZA ASISTENCE APPLU
Na trhu s mobilními telefony funguje prakticky monopol Googlu, který má funkční dohodu s Apple ekosystémem. Výrazná většina telefonů funguje na Androidu, přichází předinstalovaná s Google prostředím a jakákoliv změna je extrémně náročná. Na rozhodnutí pouze dvou soukromých firem, které se nemusí nikomu zpovídat, prakticky závisí osud všech komunikačních platforem. A jestli nás o něčem ekonomická historie poučuje, tak je to fakt, že monopolní postavení tohoto typu nevytváří přínosné a udržitelné prostředí.
2) NEPRŮHLEDNOST FUNGOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
Sociální sítě se staly jedním z hlavních veřejných prostorů. A na rozdíl od jiných prostředků masové komunikace jsme stále úplně nepřišly na to, jak je smysluplně regulovat. A to neznamená jenom nutit je něco mazat – to znamená i vymezit, jestli náhodou nemají mít při své velikosti a významu povinnost něco říct. Nebylo by to nic překvapivého – i soukromé noviny mívají povinnost zveřejnit omluvu nebo třeba informace týkající se krizových situací (např. pandemií,… ). Proč tedy ne sociální sítě vlastněné soukromou společností?
Jako minimální požadavek bych kdykoliv uvedl, že by měly mít transparentní algoritmy, které rozhodují o tom, co vidíte a co ne. To by vám dalo alespoň možnost se rozhodnout, které sítě chcete využívat.
3) O NÁS BEZ NÁS
Třetí problém je opět v koncentraci. Facebook, Twitter, YouTube i další jsou plně centralizované a patří jedné konkrétní společnosti, která jednostranně rozhoduje o tom, jaká nastaví pravidla a jak je bude vynucovat. A opět – bylo by to přijatelné, kdyby byla k dispozici nějaká konkurence. Sociální sítě jsou ale služba, která vede k přirozenému monopolu: lidí nechtějí více než dvě. Zároveň si ale nemohou reálně konkurovat, protože kolem sebe staví vysoké ploty a hlavně neomezeně skupují případnou konkurenci.
A tak YouTube patří Googlu a Messenger, Instagram i WhatsApp Facebooku. Než by se mu mohly postavit, koupil je a začlenil do svého stáda. Jinou roli v tomto hrají firmy za Velkým čínským firewallem – ale o jejich problémech raději jindy.
Dostáváme se k jádru problému. Teoreticky to, co je a není legální ve veřejném prostoru, určují zákony a legitimní společenská shoda. V praxi ale pouze několik málo firem rozhoduje o tom, kdo bude vidět co, kolik toho uvidí, co je povoleno a za co vás už smažou. A jakmile začnou hrát firmy tuto hru, nastává problém rozlišit, co je fér. Smazat Donalda Trumpa může někomu znít jako celkem fajn nápad, když už opakovaně šíří lži a vyzývá k násilí. Čínské představitele a jejich koncentrační tábory ale na sítích ponecháme?
Jak z toho ven?
Na politické úrovni potřebujeme obnovit hospodářskou soutěž, uplatňovat antimonopolní pravidla i na Internetu a zajistit u sociálních sítí transparenci a povinnou schopnost různých platforem otevřít se a vzájemně spolupracovat. Tím se otevře trh i menším konkurentům velkých platforem, kteří by jinak jejich tržní silou byli zadupáni do země.
Na osobní úrovni můžete kdykoliv přejít na decentralizovaná řešení, například Mastodon. Alternativa je opravdu možná. Mastodon je decentralizovaná platforma – na světě existují tisíce tzv. nodes, serverů, ke kterým se uživatelé mohou připojit a zřídit si tam účet.
Znelíbili jste se správci svého node? Vláda země, kde Mastodon působí, ho chce zrušit? Reguluje příspěvky, které vidíte, způsobem, kterým Vám vadí? Nevadí, stáhnete svá data a přesunete se na jiný server – stejně tak vaše fotky, kontakty, příspěvky… vše máte pod kontrolou. Tyto servery spolu komunikují, takže příspěvky svých přátel registrovaných jinde normálně vidíte.
Funguje to podobně jako Twitter, avšak celý Mastodon běží na svobodném softwaru a decentralizovaně. Takže my, Piráti, máme vlastní server, zároveň kdokoli jiný si může zřídit vlastní a lidé na jeho serveru se mohou propojovat s lidmi z toho našeho.
Pokud byste to chtěli zkusit, rozcestník na některé servery, kde se můžete registrovat, najdete tady.
Pokud byste mě tam chtěli sledovat, snadno mě rozkliknete na https://mastodon.pirati.cz/@mikulas_peksa.
Trump mluvil o falšování voleb už měsíce před samotnými volbami, vzkazoval svým (často ozbrojeným) příznivcům, že je třeba vyčkávat a být připraveni, strašil Antifou, která podle jeho tvrzení ovládala americká města. Kdo teď tvrdí, že to je hrozný šok a překvapení, tak buď lže nebo trpí fatálním nedostatkem odhadu.
Nechci ale mluvit o Trumpovi. Chci mluvit o sociálních sítích, klíčovém nástroji Trumpa. A to ne pouze na propagaci. Na Twitteru ohlašoval zásadní politické obraty a rozhodnutí, v reálném čase předával své pocity z toho, co zrovna běží ve zprávách, obviňoval vlastní stát ze spiknutí proti němu nebo prostě psal „covfefe“. Po událostech minulého týdne Twitter Donalda Trumpa zablokoval.
Následně stejně učinill i Facebook, YouTube a další sítě. Ve stejné době potkal podobný osud i celou sociální síť Parler. Ta byla oblíbená hlavně mezi příznivci Trumpa a konspirátory. A i když ji konzervativci rádi malují jako nejsvobodnější síť, tak spíše moderovala věci, co jí vadí: například propagaci marihuany. Google a Apple ale v rychlém sledu odstranili Parler ze svých digitálních tržišť, Amazon, který mu poskytoval technologické zázemí, ho zcela stáhl.
Pokud bychom žili v podmínkách volné hospodářské soutěže, všechno by to bylo nakonec v pořádku. Jedna síť nechce uveřejnit vaše postoje? Ok, jděte na jinou. Naše realita je ale dost jiná.
1) MONOPOL GOOGLU ZA ASISTENCE APPLU
Na trhu s mobilními telefony funguje prakticky monopol Googlu, který má funkční dohodu s Apple ekosystémem. Výrazná většina telefonů funguje na Androidu, přichází předinstalovaná s Google prostředím a jakákoliv změna je extrémně náročná. Na rozhodnutí pouze dvou soukromých firem, které se nemusí nikomu zpovídat, prakticky závisí osud všech komunikačních platforem. A jestli nás o něčem ekonomická historie poučuje, tak je to fakt, že monopolní postavení tohoto typu nevytváří přínosné a udržitelné prostředí.
2) NEPRŮHLEDNOST FUNGOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
Sociální sítě se staly jedním z hlavních veřejných prostorů. A na rozdíl od jiných prostředků masové komunikace jsme stále úplně nepřišly na to, jak je smysluplně regulovat. A to neznamená jenom nutit je něco mazat – to znamená i vymezit, jestli náhodou nemají mít při své velikosti a významu povinnost něco říct. Nebylo by to nic překvapivého – i soukromé noviny mívají povinnost zveřejnit omluvu nebo třeba informace týkající se krizových situací (např. pandemií,… ). Proč tedy ne sociální sítě vlastněné soukromou společností?
Jako minimální požadavek bych kdykoliv uvedl, že by měly mít transparentní algoritmy, které rozhodují o tom, co vidíte a co ne. To by vám dalo alespoň možnost se rozhodnout, které sítě chcete využívat.
3) O NÁS BEZ NÁS
Třetí problém je opět v koncentraci. Facebook, Twitter, YouTube i další jsou plně centralizované a patří jedné konkrétní společnosti, která jednostranně rozhoduje o tom, jaká nastaví pravidla a jak je bude vynucovat. A opět – bylo by to přijatelné, kdyby byla k dispozici nějaká konkurence. Sociální sítě jsou ale služba, která vede k přirozenému monopolu: lidí nechtějí více než dvě. Zároveň si ale nemohou reálně konkurovat, protože kolem sebe staví vysoké ploty a hlavně neomezeně skupují případnou konkurenci.
A tak YouTube patří Googlu a Messenger, Instagram i WhatsApp Facebooku. Než by se mu mohly postavit, koupil je a začlenil do svého stáda. Jinou roli v tomto hrají firmy za Velkým čínským firewallem – ale o jejich problémech raději jindy.
Dostáváme se k jádru problému. Teoreticky to, co je a není legální ve veřejném prostoru, určují zákony a legitimní společenská shoda. V praxi ale pouze několik málo firem rozhoduje o tom, kdo bude vidět co, kolik toho uvidí, co je povoleno a za co vás už smažou. A jakmile začnou hrát firmy tuto hru, nastává problém rozlišit, co je fér. Smazat Donalda Trumpa může někomu znít jako celkem fajn nápad, když už opakovaně šíří lži a vyzývá k násilí. Čínské představitele a jejich koncentrační tábory ale na sítích ponecháme?
Jak z toho ven?
Na politické úrovni potřebujeme obnovit hospodářskou soutěž, uplatňovat antimonopolní pravidla i na Internetu a zajistit u sociálních sítí transparenci a povinnou schopnost různých platforem otevřít se a vzájemně spolupracovat. Tím se otevře trh i menším konkurentům velkých platforem, kteří by jinak jejich tržní silou byli zadupáni do země.
Na osobní úrovni můžete kdykoliv přejít na decentralizovaná řešení, například Mastodon. Alternativa je opravdu možná. Mastodon je decentralizovaná platforma – na světě existují tisíce tzv. nodes, serverů, ke kterým se uživatelé mohou připojit a zřídit si tam účet.
Znelíbili jste se správci svého node? Vláda země, kde Mastodon působí, ho chce zrušit? Reguluje příspěvky, které vidíte, způsobem, kterým Vám vadí? Nevadí, stáhnete svá data a přesunete se na jiný server – stejně tak vaše fotky, kontakty, příspěvky… vše máte pod kontrolou. Tyto servery spolu komunikují, takže příspěvky svých přátel registrovaných jinde normálně vidíte.
Funguje to podobně jako Twitter, avšak celý Mastodon běží na svobodném softwaru a decentralizovaně. Takže my, Piráti, máme vlastní server, zároveň kdokoli jiný si může zřídit vlastní a lidé na jeho serveru se mohou propojovat s lidmi z toho našeho.
Pokud byste to chtěli zkusit, rozcestník na některé servery, kde se můžete registrovat, najdete tady.
Pokud byste mě tam chtěli sledovat, snadno mě rozkliknete na https://mastodon.pirati.cz/@mikulas_peksa.