Minulý týden mi můj známý přeposlal krátký článek o euru ze serveru iDNES.cz. Dostal jsem se k němu až dnes, a protože vnímám euro jako zásadní téma, nemůžu ho nechat úplně bez odezvy. Z toho, co se v něm píše, mi totiž zůstává rozum stát.



[Text] se točí kolem výroku mého bývalého kolegy ze Sněmovny a kandidáta na ministra financí, Zbyňka Stanjury z ODS. Pan Stanjura se nechal slyšet, že euro pro Česko „zatím není výhodné“. Nejenže to není pravda – což také vyplývá z průvodního vyjádření ekonoma a viceprezidenta Hospodářské komory Tomáše Prouzy, je to ale také silné déja vu. Navíc už několikáté.

Co na plat, že ve státech platících eurem rostou ceny pomaleji, že státy eurozóny si na svůj dluh půjčují levněji, že pro české firmy je euro výhodnější nebo že euro může pomoci ekonomice a zaměstnanosti, jako se to stalo na Slovensku. Podotýkám, že tohle neříkám já nebo pan poslanec: tohle říkají ekonomové, podnikatelé i centrální bankéři.

Pan Stanjura tahle fakta buď nevidí, nebo nechce vidět, to je jeho věc. Měl by ale naplno voličům říct, jak se v ODSce věci mají. Výroky a postoje ODS k euru jsou totiž směsicí jednostranné interpretace faktů a výroků, které učelově neříkají vlastně vůbec nic.

Jasně – stanjurovská pozice „přijměme euro, až to pro nás bude výhodné“ působí na první pohled racionálně a vytváří pocit jakési zdravé zdrženlivosti. Tu máme v Česku rádi a právem ji považujeme za přednost. Pokud se však podíváme na historické postoje ODS, tahle zdánlivá zdrženlivost je ve skutečnosti jen zástěrkou, jak debatu o euru hrát na obě strany – a přitom nepřiznat barvu.

„Česko by mělo přijmout euro až v okamžiku, kdy přínosy přistoupení k eurozóně převýší jeho nevýhody.“ Tak nám o euru referuje v programu své strany usmívající se Petr Nečas, lídr do sněmovních voleb v roce 2010. Víc se toho ale o eurozóně nebo případných kritériích „výhodnosti“ nedozvíme. Dobrá, pojďme dál.

„Česká republika si nyní euro nemůže dovolit, nebylo by přínosem.“ Znovu ODS, znovu sněmovní volby, ale teď už program Mirky Němcové a rok 2013. Kromě strachu z Řecka, které, jak víme, se nyní stalo de facto ekonomickým premiantem, ale o „ne-přínosech“ eura zas nezjistíme nic.

Střih – je rok 2017, předsedou už je Petr Fiala a ODS hovoří o „případném přijetí eura v budoucnu, kdy se to pro daný členský stát může stát smysluplnějším a výhodnějším než dnes.“ Jasné stanovisko – euro ano/ne – byste však opět hledali marně.

No a co nám říká dnešní ODS roku 2021? Slovy pana Stanjury, „přijetí eura zatím není výhodné.“ No dobrá. V letech 2013 a 2014, kdy vrcholila krize eurozóny, se ještě takový postoj dal pochopit, ale jinak se zdá, že ekonomičtí konzultanti ODSky asi zamrzli v čase. Kdy jindy by mělo být euro pro Česko výhodné, než v době růstu cen a závratných státních dluhů – oblastí, ze kterých eurozóna vychází ve srovnání s Českem jednoznačně líp? Proč se ODS zdráhá přiznat, že přijetím eura by peníze v peněženkách občanů mohly mít větší hodnotu, že státní pokladna by pro své občany mohla dělat víc, že firmy by mohly víc peněz investovat do růstu, platů a nových pozic?

ODS by měla přestat dělat chytrou horákyni a prostě napřímo říct, že euro nechce a nikdy chtít nebude. Bylo by to férovější k jejich voličům i ostatním občanům nezávisle na politické orientaci. Jestli to nedělá proto, že se bojí ztráty protievropských hlasů, nebo proto, že možná „jen“ reprezentuje zájmy českých finančníků, kterým by ve měnové unii dýchali za krk jestřábové z Evropské centrální banky, je otázka. Záplavy mlhy a nečitelných, na první pohled „racionálních a umírněných“ výroků ale nepomáhají nikomu – ani firmám, ani ostatním politikům a ze všeho nejmíň České republice.

„Jako občanští demokraté jsme zároveň přesvědčeni, že přijetí eura by nebylo vzhledem k současné krizi společné evropské měny pro Českou republiku přínosné. (…) Tento postoj vychází z přesvědčení, že by zavedení eura poškodilo českou ekonomiku.“ ODS, 2014, EP