Na základě zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací byl vypracován a uvádí se do praxe nový způsob hodnocení hlavních výstupů vědecké práce. Jde o hodnocení, ze kterého se odvíjí podstatná část financování vědeckých institucí prostřednictvím jejich „resortu“. Veškeré publikované výsledky se přepočítávají na body. Hodnota jednoho bodu se předpokládá 5000 Kč/rok po dobu 5 let. Byl vypracován algoritmus hodnocení publikačních výstupů (viz Úřad vlády č.j.10810/2008-RVV).

Zaváděný systém hodnocení vědy nevzbuzuje žádný obdiv. Naopak. Stručně řečeno je nijaký a v dlouhodobé perspektivě, by se dalo říci až nebezpečně kontraproduktivní a to z následujících důvodů , počínaje méně závažnými.

Jak známo, je vědecká práce realizována ve spolupráci. Při daném hodnocení se body za publikaci (tedy i finance) rozdělují mezi zúčastněné. To samo o sobě je zcela pochopitelné, až na stanovený způsob dělení. Jde o mechanické a rovnostářské dělení bodů mezi spoluautory. Chybí zcela logické a nezpochybnitelné zvýhodnění hlavních autorů, tj. prvého (zodpovědného za realizaci) a korespondujícího (nositele myšlenky). Jistěže mohou být v tomto smyslu značné rozdíly mezi jednotlivými základními obory, ale ty se dají zcela jistě v době moderních informačních technologii zvládnout. Připravovaný způsob je tak svým rovnostářským způsobem demotivující pro nositele myšlenek a těch, kteří vykonali maximum práce. Je však velmi přijatelný pro ty, kteří se zúčastnili spíše v druhé řadě. (pozn. navíc, jak jsme se z oficiálních zdrojů dozvěděli, není doposud jasný osud bodů, připadajících na zahraniční spoluautory – odečtou se jejich body nebo připadnou skupině autorů českých?).

Systém hodnocení motivuje vědce k produkci „bodů“ a tím tedy peněz, nikoliv relevantních výsledků. Je tedy inflační. Ještě závažnější je, že nastavení bodového hodnocení je podporou průměrnosti. Kvalita bude potlačena kvantitou na úrovni, která bude nejvýhodnější pro produkci bodů (například dnes přehnaně bodovaný software, ale i čistě provozní a poloprovozní výstupy. Bohatnout z vědy budou tedy instituce produkující body. Váženými budou především dobří producenti bodů finančně nenáročným způsobem. Spolupráce mezi institucemi bude nevítaná, neboť bude snižovat výnos.To je pro rozvoj kvalitního výzkumu naprosto nepříznivé. Systém je tímto demotivující pro nadané vědecké pracovníky, kteří ještě neztratili ilusi o možnosti pracovat v náročném (body nechrlícím) biomedicinském výzkumu. Mezi významně zvýhodněné patří i komerčně zaměřené práce, což odráží tendenci k masivní komercializaci vědy.

Způsob mechanického přepočtu publikace=body=peníze uplatňovaný v systému, který nerespektuje různou ekonomickou náročnost oborů, bude zásadním způsobem omezovat možnosti efektivního soustředění finančních zdrojů v experimentálně náročných oborech. Týmy provádějící experimentálně náročný výzkum budou znevýhodněny v náročné mezinárodní konkurenci a jejich prognosa je tím velmi sporná.V tomto smyslu je oprávněná obava , že na universitách (myslím v tomto případě konkrétně lékařské a přírodovědecké fakulty), držených ve finanční svěrací kazajce kapitačních plateb, budou producenti provozně laciných bodů patřit mezi nejváženější. Krom toho se dá z dosavadních informací usuzovat, že zvýšená produkce bodů bude vést k k snížení finanční hodnoty bodu, která je v současnosti odhadována na 5000 KČ/rok na dobu 5 let).

Poskytování institucionálních prostředků Instituci a jejich následné přerozdělování v rámci Instituce (Ministerstva školství, University) dělá z výzkumných týmů a pracovníků rukojmí institucionálních rad, lokálních zájmů a vztahů. Mechanismy přerozdělování stanoveny nejsou, k čemu to povede, není třeba rozebírat.

Přímo se vnucuje myšlenka, že dlouhodobá neschopnost náročně hodnotit vědu a výzkum je nahrazována povrchním a snadným mechanickým přístupem, do kterého je včleněn i dnes tak podporovaný pohled komerční. Náročný klasický základní i cílený výzkum je tímto způsobem potlačován. Bude nahrazován bodově výhodnějšími a komerčně zaměřenými výstupy. Mediálně šířené tvrzení, že vědecký výkon VŠ je vyšší než výkon AVČR nelze brát vážně. Počty bodů při daném způsobu hodnocení, ani samotné počty prací v recenzovaných (impaktovaných) časopisech nemohou být nikdy objektivním ukazatelem, pouze vstupním datem do hlubší analýzy, kterou zcela postrádám. Je mylný závěr, že je ohrožena Akademie věd. Jsou ohrožena všechna pracoviště zaměřená na náročný experimentální výzkum i na VŠ.

Podle zdravého rozumu by mělo být optimální hodnocení vědy nastaveno tak, aby byly maximálně zvýhodněny nejlepší originální práce a kvalita se nedala kompensovat kvantitou ani rutinou, aby byli maximálně podporováni nositelé myšlenek a aby podporovalo rozvoj vědy, zejména základního výzkumu. Lidová moudrost praví, že bič lze uplést ze všeho možného, ale zapráskat se dá jen pokud byl vyroben z dobré kůže. Z dobré vědy jsou vždy dobré aplikace.

Zaváděná „Česká cesta“ hodnocení je urážkou náročného výzkumu a nejen to, je to i jeho sabotáž. Podpora výstupů nízké úrovně a aplikacemi jejichž hlavním hodnotícím kriteriem je zisk povede k následkům, jejichž konce mohou být budou docela dobře srovnatelné s bezohledným komerčním šílenstvím trvalého růstu, jehož důsledky zažíváme. Přičtěte k tomu ještě degradaci akademického života.