Bohuslav Sobotka svojí rétorikou riskuje předčasný odchod z premiérského křesla
Čím více politik dělá ramena (nejlépe na ty, kteří jej nemohou nijak ohrozit) a čím více uctívá s náboženským zápalem nějakou hodnotu (svobodu, národ, spravedlnost), tím větší je jeho šance udržet si pozici.
Míru skupinové iracionality ministerských předsedů lze určit na základě četnosti výskytu výrazů rozdělených do sedmi základních kategorií – agresivita, prodej iluzí, dogmatismus, zaštiťování se kolektivem, ideologické myšlení, dramatizace a posedlost symboly. V některých předchozích článcích jsem analyzoval rétoriku politických stran, tentokrát jsem se zaměřil na ministerské předsedy. Vycházel jsem z jejich odpovědí na ústní interpelace v poslanecké sněmovně. Jde tedy o situaci, kde museli mluvit z patra a všichni měli podobné podmínky. Za pomoc při práci na analýze jsem vděčný Petře Štěpánové a Davidu Farskému.
Ukazuje se, že mezi mírou iracionality daného politika a délkou jeho setrvání v úřadu existuje vztah. V obou kategoriích dominuje Václav Klaus. Nejvyšší hodnotu iracionality dále vykazují Petr Nečas a Mirek Topolánek, tedy politici, kteří se v křesle udrželi nadprůměrně dlouho. Lépe se dařilo jen Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Tento vztah ukazuje na neradostný fakt, že v dosavadní polistopadové historii vypjatá rétorika výrazně pomáhala k udržení v premiérské funkci: vyplatilo se agresivně a dogmaticky útočit proti politickým konkurentům.
V grafu jsou premiéři seřazeni podle hodnoty koeficientu:
Je příznačné, že premiéři, kteří byli do funkce jmenováni a původně o politickou kariéru neusilovali (tedy Josef Tošovský a Jan Fischer) se vyznačují značně umírněnější komunikací než většina zvolených ministerských předsedů. Naopak většina politiků, kteří se museli ucházet o hlasy voličů, dosahuje vysokých hodnot buď v kategorii „agresivita“ nebo kategorii „prodej iluzí“.
Zde je srovnání koeficientu iracionality a délky setrvání v úřadu (premiéři jsou seřazeni chronologicky):
Bohuslav Sobotka je zatím, na základě hodnocení jeho dosavadních odpovědí na interpelace, nejméně agresivním a nejméně dogmatickým premiérem v polistopadové historii. Pokud bude platit vztah mezi mírou iracionality a délkou setrvání ve funkci nadále, měl by Bohuslav Sobotka opustit svůj úřad předčasně. Pokud se tak nestane, může to svědčit o změně ve vnímání politiků voliči a o příznivějším hodnocení umírněných politiků veřejností.
Nejčastěji používané výrazy:
Václav Klaus: faleš, falešný, zneužívání, fér, seriózní.
Josef Tošovský: rozvoj, principy, svoboda, zdraví.
Miloš Zeman: naivní, nenávist, korektní, upřímný.
Vladimír Špidla: rovnost, správný, zdraví.
Stanislav Gross: lež, stydět se, výmysly.
Jiří Paroubek: hlupák, účelový, pravda.
Mirek Topolánek: drzost, spekulace, pravda, rovnost, svoboda, my.
Jan Fischer: absurdní, praktiky, rozumný, věcný.
Petr Nečas: paraziti, zneužívání, legitimní, správný.
Bohuslav Sobotka: pravda, rozvoj, my.
Seznam vyhledávaných výrazů je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku.
Poznámka: Jiří Rusnok nemohl být hodnocen kvůli příliš malému rozsahu jeho proslovů.
Míru skupinové iracionality ministerských předsedů lze určit na základě četnosti výskytu výrazů rozdělených do sedmi základních kategorií – agresivita, prodej iluzí, dogmatismus, zaštiťování se kolektivem, ideologické myšlení, dramatizace a posedlost symboly. V některých předchozích článcích jsem analyzoval rétoriku politických stran, tentokrát jsem se zaměřil na ministerské předsedy. Vycházel jsem z jejich odpovědí na ústní interpelace v poslanecké sněmovně. Jde tedy o situaci, kde museli mluvit z patra a všichni měli podobné podmínky. Za pomoc při práci na analýze jsem vděčný Petře Štěpánové a Davidu Farskému.
Ukazuje se, že mezi mírou iracionality daného politika a délkou jeho setrvání v úřadu existuje vztah. V obou kategoriích dominuje Václav Klaus. Nejvyšší hodnotu iracionality dále vykazují Petr Nečas a Mirek Topolánek, tedy politici, kteří se v křesle udrželi nadprůměrně dlouho. Lépe se dařilo jen Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Tento vztah ukazuje na neradostný fakt, že v dosavadní polistopadové historii vypjatá rétorika výrazně pomáhala k udržení v premiérské funkci: vyplatilo se agresivně a dogmaticky útočit proti politickým konkurentům.
V grafu jsou premiéři seřazeni podle hodnoty koeficientu:
Je příznačné, že premiéři, kteří byli do funkce jmenováni a původně o politickou kariéru neusilovali (tedy Josef Tošovský a Jan Fischer) se vyznačují značně umírněnější komunikací než většina zvolených ministerských předsedů. Naopak většina politiků, kteří se museli ucházet o hlasy voličů, dosahuje vysokých hodnot buď v kategorii „agresivita“ nebo kategorii „prodej iluzí“.
Zde je srovnání koeficientu iracionality a délky setrvání v úřadu (premiéři jsou seřazeni chronologicky):
Bohuslav Sobotka je zatím, na základě hodnocení jeho dosavadních odpovědí na interpelace, nejméně agresivním a nejméně dogmatickým premiérem v polistopadové historii. Pokud bude platit vztah mezi mírou iracionality a délkou setrvání ve funkci nadále, měl by Bohuslav Sobotka opustit svůj úřad předčasně. Pokud se tak nestane, může to svědčit o změně ve vnímání politiků voliči a o příznivějším hodnocení umírněných politiků veřejností.
Nejčastěji používané výrazy:
Václav Klaus: faleš, falešný, zneužívání, fér, seriózní.
Josef Tošovský: rozvoj, principy, svoboda, zdraví.
Miloš Zeman: naivní, nenávist, korektní, upřímný.
Vladimír Špidla: rovnost, správný, zdraví.
Stanislav Gross: lež, stydět se, výmysly.
Jiří Paroubek: hlupák, účelový, pravda.
Mirek Topolánek: drzost, spekulace, pravda, rovnost, svoboda, my.
Jan Fischer: absurdní, praktiky, rozumný, věcný.
Petr Nečas: paraziti, zneužívání, legitimní, správný.
Bohuslav Sobotka: pravda, rozvoj, my.
Seznam vyhledávaných výrazů je k dispozici na webu iracionalita.net a v příloze knihy Skrytá autorita: Iracionalita a dav v člověku.
Poznámka: Jiří Rusnok nemohl být hodnocen kvůli příliš malému rozsahu jeho proslovů.