Na silnici jde o život. Každý rok zahyne při dopravních nehodách na celém světě jeden a čtvrt milionů lidí. Již celá desetiletí si odborníci na silniční dopravu, psychologové a zástupci policie lámou hlavu nad otázkou, jak tuto děsivou bilanci snížit.

S rostoucí zatížeností silnic přibývá pravidel silničního provozu. Je to logické. Pokud se řítíte ke křižovatce, potřebujete předem vědět, kdo má přednost, a ne se rozptylovat přemýšlením, koho na ní pustit. Pravidla jsou dotahována k dokonalosti, postihují maximum možných situací a jejich příloha obsahuje desítky různých dopravních značek.

Všeho moc škodí. Z přemíry dopravní značek se stává džungle. Podle analýzy na webu psychology.com, která srovnává používání značek a počty nehod v několika zemích, se na vysokém počtu úmrtí při nehodách v USA podílí nadužívání „stopky“ na amerických křižovatkách

Nizozemské město Drachten bylo první, které se rozhodlo jít proti dosavadním zvyklostem. Odstranilo velkou část dopravních značek a začalo spoléhat na schopnost úsudku a ohleduplnost řidičů. Zní to jako riskantní pokus, ale zavedení „nahé ulice“ vedlo ke snížení nehodovosti. Projekt byl natolik úspěšný, že ho v současnosti zkoušejí další evropská města.

Dalším krokem jsou „sdílené prostory“. Ulice přestává být dělené na část pro auta, pro cyklisty a pro chodce, ale tvoří jediný celek. Něco takového zní vyloženě nebezpečně. Nicméně díky tomu, že sdílené prostory nutí řidiče jezdit pomaleji a dávat větší pozor, zdá se, že i tudy by mohla vést cesta k menšímu počtu obětí.

Nejde jen o evropskou specialitu. Spisovatelka Věra Nosková popisuje v knize Nechte psa doma, jak funguje doprava v Thajsku. Dopravních značek zde uvidíte minimum a psaná pravidla nikoho příliš nezajímají. Místo nich nastupuje samostatné myšlení. Řidiči jezdí pomalu, a pokud vás chtějí předjet, učiní to podle svého uvážení zprava nebo zleva, ale napřed vás na to připraví krátkých zatroubením.

Z hlediska nových trendů je Thajsko pořádně vepředu. A jak je na tom s nehodovostí? A sakra! Počtem 36 mrtvých na 100 000 obyvatel se nachází na nelichotivým druhém místa (za Namibií). Na českých silnicích, o kterých se říká, že jsou přeznačené, umírá šest krát lidí méně.

Co s tím? Jak vidno, žádnou metodu nelze aplikovat slepě, bez přemýšlení a bez přihlédnutí k místním okolnostem. „Nahé ulice“ a „sdílené prostory“ mohou být cestou k větší bezpečnosti, ale určitě ne vždy a všude. Než začneme kácet dopravní značky, musíme mít jasno, které a proč to mají být.


Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 4/2017.