Málokterému vědci se poštěstí mít publikovaný článek v populárně vědeckém časopisu Scientific American. O to větší kuriozitu představuje kolumbijský komunální politik Rodrigo Guerrero Velasco. Cesta k jeho textu nevedla přes laboratoř, ale přes radnici města Cali. Držitel doktorátu z epidemiologie byl zvolen ve svém městě starostou. Ani jeho voliči netušili, jak se tato kvalifikace bude hodit.

Velasco se rozhodl bojovat s asi největší bolestí Cali (i dalších kolumbijských měst) – vysokým počtem vražd. Mnoho lidí bralo mimořádnou míru násilí v zemi za cosi, co nelze změnit, a na Velascovo úsilí pohlíželo s posměchem. Když nový starosta zavěsil na zeď kanceláře mapu města a na místa, kde došlo k násilné události, zapíchl špendlík, místní noviny napsaly: „Starosta Guerrero má v úmyslu zastavit násilí akupunkturou.“

Velasco přesto dál spoléhal na sílu statistiky. Zjistil, že 80 % zabití bylo spácháno střelnou zbraní. Počáteční teorie, že za většinu vražd mohou střety obchodníků s narkotiky, se nepotvrdila.
Oběťmi i útočníky byli nejčastěji mladí nezaměstnaní muži z chudinských částí města. U více než poloviny byl v krvi zjištěn alkohol.

V listopadu 1993 se Velasco pustil do změn městských předpisů. Napřed chtěl zakázat vydávání zbrojních pasů, ale vojenské autority, které by tento krok připravil o část příjmů, se tomu postavily. Velasco tedy alespoň zakázal nosit zbraně na veřejných místech v časech, které z analýzy vyšly jako nejvíce rizikové. Konkrétně šlo o Silvestr, nečekaně také Den matek a dále dny, kdy výplata zaměstnancům připadala na pátek. Navzdory protestům majitelů nočních klubů byl omezen prodej alkoholu po druhé hodině ranní.

Díky těmto jednoduchým opatřením klesl během několika měsíců počet vražd o 35 procent. I když Velascovo funkční období v roce 1994 skončilo, jeho nástupce v nastoupené politice pokračoval. Míra zabití rok od roku klesala. Svůj podíl na tom může mít i fakt, že kolumbijská vláda v té době zintenzivnila boj proti drogovým kartelům. Verlascovy zásluhy potvrzuje to, že když později následující starostové nepopulární opatření zrušili, počet vražd začal opět stoupat.

To se ale již epidemiologickou metodou inspirovala další města. Hlavní město Bogota kromě toho zvýšilo policejní rozpočet a zlepšilo policejní vzdělávání. Díky tomu zde klesla během devíti let míra zabití o více než polovinu.

Nás naštěstí trápí jiné problémy, než je vysoký počet vražd. Povšimněme si nicméně dvou klíčových kroků, které Velascovi pomohly dosáhnout cíle. Za prvé: než se odhodlal k prvním opatřením, důkladně problém zanalyzoval. Nehledal řešení k příklonu k nějaké ideologii, ani nekopíroval opatření odjinud, z míst se zcela jiným demografickým a kulturním profilem. Za druhé: hodně zde napomohlo publikování zjištěných údajů, jakkoli byly nepříjemné. Následný tlak veřejnosti mu pak pomohl prosadit nepopulární opatření.

Srovnejme popsaný postoj se snahou evropských zemí vyrovnat se s imigrantskou krizí. Zkoumají politici do hloubky problém, dříve než navrhnou řešení? Hledají řešení bez ohledu na ideologii? Publikují i nepříjemná fakta? Jak vidět, od kolumbijského starosty máme ještě hodně se co učit.

Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 3/2018.