Řepy nevař!

Šárka je z Hostivaře. Miluje hosty, zato mrkve, kedlubny a Řepy nesnáší. Jinak si nevybírá. Sežere kohokoliv: Pepíky, Kateřinky, Ďáblice, obra Koloděje, tesaře i Hrnčíře. Někdy jí to okořením Marjánkou, i když pak bývá Šárka Divoká. Musím ji krmit. Jinak vezme Kyje, vyrazí do Hrdlořez a spáchá Zlý Čin. Když dojde Braník, pije kdovíjaké Roztoky. Pak běhá na Malou Stranu a někdy i hůř. Krč nad tím rameny, milý čtenáři, Krč. Nebo mě pošli do Háje. Ale až zbytky tvého těla najdou pohozené pod Černým Mostem, bude pozdě. Již neuslyšíš, jak duní pohřební Bubny.

Holá nemožnost

Složit hold Praze ve sto slovech? Nemožné! Je to stejně absurdní jako postavit dům, který tančí, nebo vyhloubit tunel bez tunelování. To už bych raději lovil lachtana ve Vltavě či nutil nebohá miminka, aby lezla na Žižkovskou věž. Mnohem snadnější je přesvědčit golema, aby pekl chleba, policistu ve službě, aby zahrál na rušné ulici na klavír, nebo Jamese Bonda, aby se ubytoval v Národním muzeu. To už spíše po mně chtějte, abych vynalezl něco příjemného a praktického zároveň, něco jako ovocný jogurt z Radlické mlékárny. Zvláštnosti Prahy se do sta slov nevejdou. Vzdávám to.

Oba texty byly publikovány ve sborníku Praha ve sto slovech