Co se jen může skrývat pod tajemně znějící zkratkou IVK? Člověk se s ní nesetká často, ale přece jen tu a tam na něj vybafne. A když už se to stane, udeří do očí. Je z ní cítit snaha působit majestátně. Snaha urputná, až křečovitá.

Vždy, když jsem zkratku IVK zahlédl, jsem měl pocit, že slyším zdálky znít Kaťušu a do nosu mi leze odér laciné vodky. Zkrátka a dobře, ta zkratka na mě působila ruským dojmem. A ještě jednu asociaci ve mně vyvolávala. Před očima mi vyskakovala představa nahoru vystrčené brady a arogantního výrazu doplněného pohrdavým pohledem v očích.

Dlouho, předlouho jsem nevěděl co s tím. Rusko a narcismus, Rusko a narcismus… co vznikne, když se to spojí? Nakonec se mi vše složilo dohromady a já konečně té kombinaci ruských reálií s narcistní poruchou osobnosti porozuměl.

Je to jasné! Co jiného může zkratka IVK znamenat, než IVáneK?