Současné kauzy Věcí veřejných, prokázání neprofesionálního a neakceptovatelného chování ministra obrany Alexandra Vondry v době českého předsednictví a jeho stávající neschopnost přiznat alespoň politickou odpovědnost, neuzavřená aféra exministra Pavla Drobila, pro kterého měli jeho spolupracovníci z prostředků Státního fondu životního prostředí dotovat fond pro jeho propagaci, stále otevřené kauzy s armádními zakázkami, statisícové odměny pro nejbližší spolupracovníky premiéra a dalších ministrů v době, kdy veřejní zaměstnanci přicházejí o 10 procent platu, vzájemné útoky ministrů a boje členů koalice, které jsou ve skutečnosti spíše bojem různých finančních skupin, které za politiky stojí. To je současná politická realita v České republice, vzhledem k jmenovanému lze přesněji hovořit o široké krizi vlády a politických stran ji tvořících.


Rozklad vládní koalice, politika, která se propadá do stále většího bahna, a rostoucí frustrace občanů ovšem není nijak překvapivá. Nemůže ani být, protože vládnoucí strany již svou kampaň a volební zisk založily na dnes již prokazatelně lživé interpretaci příčin řecké krize a extrémním zastrašování a znejišťování občanů. Při tom jim asistovala řada médií, jejichž přízeň a loajalitu si, jak předpokládám, současné vládní strany zajišťovaly obdobně jako Věci veřejné.

Jsem přesvědčen, že již realizované a plánované takzvané reformy jsou připravovány nikoli ve prospěch občanů, ale ve prospěch skupin, které dotují volební kampaně koaličních stran. O tom svědčí právě nelogičnost plánovaných a realizovaných opatření. Výběrově jmenujme zavedení centrálního úřadu práce a navazující změny výplaty sociálních dávek, kdy centralizace půjde na úkor dostupnosti kontaktních míst v obcích a městech. Dále vyvádění peněz formou opt-outu v rámci nepřesvědčivé penzijní reformy a k tomu zneužité zvýšení DPH, rapidní snížení dostupnosti zdravotní péče dalším zvýšením poplatků, lavírování v oblasti výstavby dopravní infrastruktury, protekčně orientovaná Dřevěná kniha, neschopnost čerpat evropské fondy a z toho hrozící propad mnoha miliard korun.

Občanům je přitom z listů novin a televizních obrazovek dennodenně servírováno špičkování jednotlivých ministrů, ačkoli jejich kauzy jsou nakonec zahrány do ztracena s odkazem na vyšetřování policie. Mezitím probíhá devastace státního rozpočtu a činností na něj navazujících, které se rozhodně dostatečná pozornost nevěnuje.

Pokud by skutečně byla hlavním cílem vlády dobrá správa státu a věcí veřejných, musela by občany znovu požádat o vyjádření důvěry a podpory. V politicky kultivované demokratické zemi by to vláda vnímala jako svou povinnost, pokud by se dostala do obdobné situace. Od nemohoucího vládního kabinetu ovšem nic takového očekávat nemůžeme, protože ten by bez ohledu na nevyvinutý smysl pro férovost a čestné jednání, musel požádat o souhlas spřátelené finanční skupiny a ty by to s ohledem na své zájmy nepovolily.