Naše země nemá málo problémů. To ví asi každý. A každý také ví, že nejvýznamnější úlohou nás, politiků, musí být, abychom tyhle problémy rozumně a včas řešili. Stávající vláda se bohužel chová jinak. Její nejvýznamnější členové dlouho občanům programově tvrdili, že hospodářská krize Českou republiku jakýmsi zázrakem mine.


Místo toho nás stiskla způsobem, který je nanejvýš nepříjemný a naplno se teprve projeví. O to silněji, že korupčními skandály a nesvorností „dědičně zatížený“ kabinet nekoná. Nebo hůř: dělá, co nemá. Ubírá například peníze těm, kteří mají obvykle málo, rodinám s dětmi či vozíčkářům, ale movitým přitom ulehčuje. O miliardy „odkloněné“ do Švýcar se začíná starat, až když si to tlak médií a veřejnosti vynutí.
V neschopnosti by spolu mohli mnozí ministři závodit. Rekordmanem ve vymýšlení pošetilostí je vrchní šéf školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš. Šance, že se od něj nadějeme něčeho rozumného, snad ani není. Tentýž den zpět vzatý nápad na zkrácení vyučovací přestávky z deseti na pět minut patří mezi jeho počiny k úsměvným maličkostem. Aspoň proti podivně liknavému nečerpání peněz z EU. Což je stav, který snad nevadí jedině prezidentu Václavu Klausovi, jenž bývalého vězeňského psychologa prohlásil nejlepším polistopadovým ministrem v oboru.

Se špatným využíváním bruselských peněz se ale nepotýká pouze ministerstvo školství. Krajně nebezpečná situace ohledně fondů Evropské unie, na jejíž údajnou nepružnost při platbách svádí Miroslav Kalousek špatné hospodaření celého státu, panuje bohužel také jinde. Na paty šlapou MŠMT hlavně Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj.

Zdá se, že současná česká vláda jedná tak, jako by měla peněz dost. Protože vedle naprosté abdikace na řádný výběr daní, zejména od příjmově a majetkově nejsilnějších fyzických osob, OSVČ a firem, nebo na rovný a spravedlivý výběr zdravotního a sociálního pojištění, není schopna efektivně využít ani prostředky z fondů EU.

Byrokratický šlendrián, který zcela jistě v daném čase nedokáže vyčerpat vyčleněné finanční prostředky, může vést ještě k daleko horším důsledkům. Ruku v ruce s některými podezřeními na korupci totiž posiluje reálné nebezpečí, že operační fondy budou Bruselem zcela zastaveny. Případný dopad na státní rozpočet a pověst naší země by potom byl nedozírný.