Josef Mašín prohlásil před pár dny o Janu Palachovi, že to byl „jen labilní mladý muž“, který tím, že se upálil, provedl „nesmyslný, bezvýznamný a zbytečný“ čin. Smysl měl prý jen boj se zbraní v ruce. "Nepovažuji za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů," dodal Mašín.

Pan Mašín v této zemi nežije už desítky let. Nemůže proto vědět, že Jan Palach nikdy nebyl a není mládeži dáván za příklad v tom smyslu, že upálit se je samo o sobě hrdinství a skvělý čin hodný následování. Věc je poněkud složitější, ale rozlišování dělalo panu Mašínovi vždycky trochu potíže.

Většina společnosti bez ohledu na politickou orientaci či ekonomický status uznává Jana Palacha jako člověka, jenž neváhal obětovat svůj život kvůli ideji a principu. Palach chtěl upozornit na problém, který pokládal za zásadní, jeho ambicí bylo probudit své spoluobčany z počínající letargie. Byl ostře proti tomu, aby se upaloval někdo další. Palachovo sebeobětování měla před sebou česká společnost dvacet let jako vykřičník a důležitý symbol. Jeho smrt můžeme pokládat za osobní tragédii, ale zbytečná nebyla. Totéž se rozhodně nedá říct o násilných úmrtích, která způsobil pan Mašín a jeho skupina. Nejsou výroky Josefa Mašína nakonec jen ukázkou žárlivosti člověka, jehož činy národ ve své velké většině nepřijal a nepřijme?