Miroslav Kalousek se bojí
Nechci si hrát na psychologa, ale zdá se mi, že Miroslav Kalousek má strach. Ministrovy reakce na žádost policie o vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové jsou plné nervozity, potlačované agresivity a silných slov. Ve středečním nekonečném vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny se dokonce chvějícím se hlasem dovolával samotného Pána Boha. Což je na křesťana poměrně silná káva.
Nejvýznamnější pasáží projevu ministra Kalouska byla však ta, ve které útočil na Policii ČR a zpochybňoval její nezávislost. A to opět skoro stejnými výrazy (jak si už před časem všimly Lidové noviny) jako pár týdnů před ním David Rath. „Estébácké praktiky“, „policejní stát“, „policejní šikana“ – takovými slovy se snažil zabránit tomu, aby Poslanecká sněmovna vyhověla legitimní žádosti orgánů činných v trestním řízení.
Mezi ním a Rathem je ale zároveň obrovský rozdíl. Kalousek Policii ČR napadá jako člen vlády, která za práci bezpečnostních složek odpovídá! Dává si tím tedy vlastní gól.
Není to ostatně poprvé, co je veřejnost svědkem podobného paradoxu. Kalouskův blízký přítel a někdejší vládní šéf jeho i Parkanové Mirek Topolánek ještě ve funkci premiéra pravidelně velmi ostrými slovy napadal práci vyšetřovatelů ve věci Jiřího Čunka. A v říjnu roku 2008 zpochybnil dokonce nezávislost celé české justice, jednoho ze tří pilířů demokratického právního státu.
Je nepřijatelné, aby člen nejvyšší exekutivy země útočil nebo dokonce vyhrožoval bezpečnostním složkám a soudům tak, jak si na to zvykli pánové Kalousek a Topolánek. Jaký signál to vysílá směrem k občanům a do zahraničí?
Otázka, jaký signál vysílá Kalouskovo chování v posledních dnech, je už méně řečnická. To, že ministr financí v kauze CASA bez mrknutí oka zahodil pracně budovanou fasádu TOP 09 jako principiální strany, která měří všem stejným metrem, svědčí o tom, že má skutečně velké obavy z dalšího vývoje případu.
Výše zmíněná jména (Kalousek, Topolánek, Parkanová) ostatně spojuje neblahá postava Martina Bartáka, bývalého náměstka v resortech obrany i financí, jednoho z nejbližších Topolánkových lidí a člověka vyšetřovaného policií v kauze nákupu vojenských vozidel Iveco, v kauze Tatra nebo ve věci výstavby luxusního hotelu v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích. Jistě není náhoda, že Bartákovo jméno se objevuje i v případu CASA. Nebo že by to byla jen policejní šikana?
Nejvýznamnější pasáží projevu ministra Kalouska byla však ta, ve které útočil na Policii ČR a zpochybňoval její nezávislost. A to opět skoro stejnými výrazy (jak si už před časem všimly Lidové noviny) jako pár týdnů před ním David Rath. „Estébácké praktiky“, „policejní stát“, „policejní šikana“ – takovými slovy se snažil zabránit tomu, aby Poslanecká sněmovna vyhověla legitimní žádosti orgánů činných v trestním řízení.
Mezi ním a Rathem je ale zároveň obrovský rozdíl. Kalousek Policii ČR napadá jako člen vlády, která za práci bezpečnostních složek odpovídá! Dává si tím tedy vlastní gól.
Není to ostatně poprvé, co je veřejnost svědkem podobného paradoxu. Kalouskův blízký přítel a někdejší vládní šéf jeho i Parkanové Mirek Topolánek ještě ve funkci premiéra pravidelně velmi ostrými slovy napadal práci vyšetřovatelů ve věci Jiřího Čunka. A v říjnu roku 2008 zpochybnil dokonce nezávislost celé české justice, jednoho ze tří pilířů demokratického právního státu.
Je nepřijatelné, aby člen nejvyšší exekutivy země útočil nebo dokonce vyhrožoval bezpečnostním složkám a soudům tak, jak si na to zvykli pánové Kalousek a Topolánek. Jaký signál to vysílá směrem k občanům a do zahraničí?
Otázka, jaký signál vysílá Kalouskovo chování v posledních dnech, je už méně řečnická. To, že ministr financí v kauze CASA bez mrknutí oka zahodil pracně budovanou fasádu TOP 09 jako principiální strany, která měří všem stejným metrem, svědčí o tom, že má skutečně velké obavy z dalšího vývoje případu.
Výše zmíněná jména (Kalousek, Topolánek, Parkanová) ostatně spojuje neblahá postava Martina Bartáka, bývalého náměstka v resortech obrany i financí, jednoho z nejbližších Topolánkových lidí a člověka vyšetřovaného policií v kauze nákupu vojenských vozidel Iveco, v kauze Tatra nebo ve věci výstavby luxusního hotelu v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích. Jistě není náhoda, že Bartákovo jméno se objevuje i v případu CASA. Nebo že by to byla jen policejní šikana?