Šikana občanů ze strany některých exekutorů je v České republice natolik rozšířený fenomén, že mnozí občané už ho pokládají za něco v podstatě normálního. Ve skutečnosti to ale normální rozhodně není.

O tom, že dluhy se mají platit, není sporu. Oprávněný požadavek věřitelů se ale nikdy nesmí změnit v bezpráví vůči dlužníkům. Situace, kdy jsou v zájmu vymáhání často bagatelních dlužných částek pošlapávána základní lidská práva, je v rozporu s principy demokratického státu. Nemluvě už vůbec o vyložených exekutorských pochybeních, kdy dochází k šikanování (a v podstatě okrádání) zcela nevinných lidí.

Patřím ke skupině senátorů, která předkládá novelu zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Pokud náš návrh úspěšně projde celým legislativním procesem, změní se několik zásadních věcí.

Stávající verze exekučního řádu je klasickou ukázkou toho, že trh nefunguje zdaleka vždy ideálně. Soudní exekutor je podle zákona úřední osobou, kterou exekuční činností pověřil stát. Při výkonu státní moci je obvyklé, že orgány nebo osoby, které tuto moc vykonávají, jsou určeny pravidly o místní příslušnosti. Toto uspořádání přímo vychází z Listiny základních práv a svobod a je plně respektováno, i pokud jde o určení soudu, který je v dané exekuční věci místně příslušný. O to paradoxnější je stav, kdy se na výkon exekutora žádná pravidla místní příslušnosti nevztahují.

Právě tomuto zdánlivě nenápadnému ustanovení vděčí exekutoři za to, že si mohou dělat, prakticky co chtějí. Třeba kvůli drobné částce obstavit lidem z druhého konce republiky veškerý movitý majetek a být přitom v očích zákona zcela v právu. Tržní princip konkurence mezi exekutory totiž dosud nebyl podroben žádnému územnímu limitu. V celé zemi se díky tomu snadno prosazují ti nejbezohlednější z exekutorů, kteří netrpí žádnými morálními či etickými skrupulemi. Vítězí právo silnějšího, právo džungle, které ovšem se spravedlností nemá vůbec nic společného.

Novela zákona, kterou s kolegy senátory ze soc. dem. předkládáme, tento problém velmi elegantně řeší stanovením krajské místní příslušnosti exekutorů. Cílem je najít rovnováhu mezi principem postavení exekutorů jako konkurujících si podnikatelů, a skutečností, že na exekutory byl přenesen výkon státní moci. Výsledkem má být vyšší ochrana práv dlužníků. Exekutoři budou geograficky dosažitelnější, ať už kvůli zaplacení vymáhané částky, řešení splátkového kalendáře nebo kvůli možnosti nahlédnout do spisu. Snad každý musí chápat, že pro nemálo naši spoluobčanů je existenčně na hraně cestovat několikrát do měsíce z Aše do (dejme tomu) Přerova. Abyste takové cestování ekonomicky pocítili, nemusíte být ani zadlužení.

Většina slušných exekutorů náš návrh na stanovení krajské místní příslušnosti jejich profese jistě přivítá. Princip teritoriality exekutorů ostatně převládá v celé Evropě. A strážci principu tržní konkurence mohou být také v klidu – při současném počtu 160 exekutorů jich na jeden soudní kraj vychází zhruba 20. Věřitel tedy stále bude mít dostatečný výběr a jeho práva nebudou žádným způsobem dotčena.