Nelze být tolerantní k netoleranci
České republice se velká vlna imigrace ze zemí Blízkého a Středního východu a z Afriky zatím vyhýbá. V současné situaci je potřeba zachovat si nadhled a chovat se racionálně. Potřebujeme řešení, které bude humánní, ale přitom nebude podkopávat základy, na nichž stojí dnešní evropská civilizace. Mezi tyto základy patří tolerance k jiným národnostem a vyznáním, ale i k sexuálním menšinám. Mezi tyto základy patří rovná práva mužů a žen. Každý, kdo chce v Evropě žít, musí v první řadě toto pochopit a přijmout. A musí se podle toho chovat.
Bohužel slovo „tolerance" je některými chápáno jednostranně. My přece nemůžeme ve jménu údajné tolerance k jiným kulturám dopustit, aby v Evropě vznikaly čtvrti, kde žádná tolerance neplatí. Kde se nerespektuje ústava, kde existují paralelní soudní struktury. Kde se lidé chovají podle vlastních zákonů.
Lidé totiž do Evropy nejen přicházejí, oni z ní i odcházejí. Každý rok stoupá například stoupá počet francouzských Židů, kteří odcházejí do Izraele, protože se ve Francii - ale nejen tam - bojí. A bojí se nejen krajní pravice, ale zejména a především islámských radikálů. Jde jak o fyzické násilí, tak o drobné každodenní ústrky a slovní napadání. I to jsou útoky na lidskou důstojnost. Nejnovější čísla za loňský rok bohužel potvrzují, že tento smutný trend pokračuje. Nesmíme připustit, aby se občané v Evropě zase cítili ohroženi z důvodu své národnosti, barvy pleti nebo víry.
Často se ozývá, že západní civilizace, tedy Amerika a Evropa, by se neměla vyvyšovat nad ostatní a tvářit se, že spolkla všechnu moudrost. S tím souhlasím. V poměrně nedávné minulosti byla ze strany Západu snaha různým zemím v různých částech světa vnucovat náš způsob života a naše hodnoty bez ohledu na to, jestli na to tyto země byly připraveny. Výsledky dnes vidíme - Blízký východ je rozvrácen a do Evropy proudí miliony lidí.
Je to určitý paradox. Na jednu stranu se některým zemím vnucovalo západní pojetí demokracie, na straně druhé se doma naopak často rezignovalo na obhajobu základů, na kterých západní pojetí demokracie stojí.
Evropané nejsou lepší než ostatní. V minulosti se dopustili hrůzných zločinů - jak proti sobě navzájem, tak proti zbytku světa. Holocaust je dílo fašistů a jejich spojenců – tedy především Evropanů. Zrůdná nacistická ideologie je také evropská. Pravda je i to, že do značné míry Západ prostřednictvím imigrační vlny sklízí to, co na Blízkém východě zasel.
Ale pravda je také to, že jsme si snad za těch víc jak 70 let od konce druhé světové války vzali určité ponaučení. Mezi naše výdobytky patří například nulová tolerance k jakýmkoliv projevům antisemitismu i dalších forem rasové a náboženské nesnášenlivosti. Není možné tyto věci u jedněch trestat a u druhých to tiše trpět jako údajnou součást jejich kultury. A není možné o existenci těchto věcí mlčet. Tak daleko naše tolerance sahat nesmí. Nelze být tolerantní k netoleranci. A kdy jindy bychom si toto měli říct než 27. ledna, na Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Bohužel slovo „tolerance" je některými chápáno jednostranně. My přece nemůžeme ve jménu údajné tolerance k jiným kulturám dopustit, aby v Evropě vznikaly čtvrti, kde žádná tolerance neplatí. Kde se nerespektuje ústava, kde existují paralelní soudní struktury. Kde se lidé chovají podle vlastních zákonů.
Lidé totiž do Evropy nejen přicházejí, oni z ní i odcházejí. Každý rok stoupá například stoupá počet francouzských Židů, kteří odcházejí do Izraele, protože se ve Francii - ale nejen tam - bojí. A bojí se nejen krajní pravice, ale zejména a především islámských radikálů. Jde jak o fyzické násilí, tak o drobné každodenní ústrky a slovní napadání. I to jsou útoky na lidskou důstojnost. Nejnovější čísla za loňský rok bohužel potvrzují, že tento smutný trend pokračuje. Nesmíme připustit, aby se občané v Evropě zase cítili ohroženi z důvodu své národnosti, barvy pleti nebo víry.
Často se ozývá, že západní civilizace, tedy Amerika a Evropa, by se neměla vyvyšovat nad ostatní a tvářit se, že spolkla všechnu moudrost. S tím souhlasím. V poměrně nedávné minulosti byla ze strany Západu snaha různým zemím v různých částech světa vnucovat náš způsob života a naše hodnoty bez ohledu na to, jestli na to tyto země byly připraveny. Výsledky dnes vidíme - Blízký východ je rozvrácen a do Evropy proudí miliony lidí.
Je to určitý paradox. Na jednu stranu se některým zemím vnucovalo západní pojetí demokracie, na straně druhé se doma naopak často rezignovalo na obhajobu základů, na kterých západní pojetí demokracie stojí.
Evropané nejsou lepší než ostatní. V minulosti se dopustili hrůzných zločinů - jak proti sobě navzájem, tak proti zbytku světa. Holocaust je dílo fašistů a jejich spojenců – tedy především Evropanů. Zrůdná nacistická ideologie je také evropská. Pravda je i to, že do značné míry Západ prostřednictvím imigrační vlny sklízí to, co na Blízkém východě zasel.
Ale pravda je také to, že jsme si snad za těch víc jak 70 let od konce druhé světové války vzali určité ponaučení. Mezi naše výdobytky patří například nulová tolerance k jakýmkoliv projevům antisemitismu i dalších forem rasové a náboženské nesnášenlivosti. Není možné tyto věci u jedněch trestat a u druhých to tiše trpět jako údajnou součást jejich kultury. A není možné o existenci těchto věcí mlčet. Tak daleko naše tolerance sahat nesmí. Nelze být tolerantní k netoleranci. A kdy jindy bychom si toto měli říct než 27. ledna, na Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.