Pět procent populace se nachází v dluhové pasti. Ve velké většině jsou to lidé, jejichž největší problém není dluh sám o sobě, ale nízké příjmy. Leták, který před pár měsíci nacházeli lidé ve schránkách, hlásal: „Dopřejte sobě i svým blízkým krásné Vánoce!" Půjčka 170 tisíc pro každého, splátky rozloženy až na pět let. Prostě pohádková nabídka.

Statistiky potvrzují, že mnohé domácnosti na podobné výzvy slyší. Cítí se totiž společensky méněcenní, jestliže svým dětem a blízkým nezajistí materiální hojnost. Řada lidí si tak možná kvůli jedněm „krásným" Vánocům pokazí několik příštích. Otevřete-li nabídku autobazarů, zobrazí se vám velkým výrazným písmem cena automobilu na úvěr. Jenže úplně dole je malinkým fontem uvedeno, že zaplatíte přinejmenšímopětinu víc. První částka je pouze základ pro výpočet úvěru, kvůli poplatkům a úvěrům ale vždycky zaplatíte víc.

Jedná se o manipulaci? Určitě. Protiprávní jednání? Sotva. Jenže kvůli podobným manipulacím se zadlužení českých domácností stává čím dál běžnějším jevem. Na české domácnosti jsou uvaleny exekuce ve výši téměř 340 miliard korun. Počet exekučních řízení je 4,3 milionu. Týkají se ale „pouze" tři čtvrtě milionu lidí. Z nich přes 370 tisíc má na své jméno vedeno čtyři a více exekucí a 120 tisíc dokonce deset a více exekucí. Za každou z těchto exekucí nestojí jen jednotlivci, ale často celé rodiny i s dětmi. Vyčleňuje se nám tak významná skupina zhruba pěti procent populace, která se nachází v dluhové pasti a nemusí se z ní nikdy dostat. Ve velké většině jsou to lidé, jejichž největší problém není dluh sám o sobě, ale nízké příjmy.

Na rozdíl od případů, kdy nemůže splácet velká firma či stát, problém nemají věřitelé nebo investoři, ale dlužníci samotní. Rozpadají se jim rodiny, ztrácejí domov a jejich děti míří do ústavů a náhradní péče. Mnozí z nich se stanou bezdomovci a už si nikdy nenajdou práci. Stát i společnost tak na ušlých příjmech přicházejí o miliardy.

Základní premisou prevence předlužení by měla být politika orientovaná na vyšší mzdy a stabilní zaměstnání, zejména zvyšování minimální mzdy a podpora zaměstnanosti.

Manipulativní reklama je složitější problém. Každý úvěr ale představuje riziko a nelze připustit, aby se z něj v reklamách stával neškodný způsob, jak si rychle ulevit. Osvěta by měla být doprovázena přísnou regulací reklamy. Tak jako existují varování na krabičkách od cigaret, měl bymít stát právo varovat své občany před nebezpečnými finančními produkty. Ostatně velká část těchto dluhů stejně nebude nikdy uhrazena, protože úroky na nich přibývají rychleji, než lze dluh splácet. Bankovní i nebankovní instituce však většinu těchto ztrát již stejně dostaly zpátky na vysokých úvěrech a poplatcích ostatních dlužníků.

Efektivnější proces oddlužení by dokázal velkou část těchto příjmů zachránit nejenom pro ně, ale i pro státní rozpočet a věřitele. Částka, kterou dlužník splácí i v osobním bankrotu, by měla být nižší, aby na oddlužení dosáhlo více osob. Mělo by se také vzít v potaz, jakým způsobem dluh vznikl a kolik vlastně činil na počátku. A dlužníci by měli dostat i více času.

Tímto způsobem bychom mohli dostat desítky, ba stovky tisíc domácností z předlužení a předejít tak miliardovým škodám, které jinak zprostředkovaně dopadnou na celou naši společnost.

Text vyšel 14. 3. 2016 v Lidových novinách.