Dvě stě dvacet dva slov: I.

Vysokoškolské vzdělání je dnes stále silněji chápáno jako určitá forma kapitálu – lidský kapitál. Investovat do něj se v současném světě ukazuje jako jedna z nejefektivnějších investic. Ne náhodou nazval G. S. Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1992, 21. století stoletím lidského kapitálu. Při financování vysokého školství mluvíme v Česku o vícezdrojovém financování, což znamená, že kromě veřejných zdrojů mohou vysoké školy získávat i zdroje od soukromých subjektů a zdroje od studentů. Ovšem, jak které. Pro veřejné VŠ jsou zdroje od studentů, jejichž nejznámější formou je školné, tabu. Pro soukromé VŠ jsou naopak tabu peníze od státu. To staví veřejné a soukromé VŠ do odlišné situace. Jedni čerpají veřejné peníze, druzí soukromé peníze - i když: Jaký je rozdíl mezi soukromými a veřejnými penězi? Nejsou veřejné peníze nakonec jen dobře „převlečené“ peníze soukromé? Dokážeme rozlišit veřejnou dvacetikorunu od soukromé? Rozdělení na soukromé a veřejné je totiž fikce. Všechny prostředky přerozdělované státem jsou původně soukromé, stát nás jen jejich přerozdělováním zbavuje jak možnosti utrácet, tak možnosti rozhodování za co utrácet. Stejně nerozlišíte absolventy. Na vizitkách mají identické tituly. Jen ti ze soukromých škol budou možná lépe připraveni na trh práce, neboť si uvědomují hodnotu vzdělání investováním vlastních, soukromých peněz. A dobře vědí, že vysokoškolské vzdělání je soukromým statkem, zdrojem jejich vyšších budoucích příjmů a že investice do vzdělání se vyplatí.