Soukromá vysoká škola, fungující jako jakákoliv jiná firma v případě úspěšného podnikání generuje zisk, který v první řadě logicky investuje do dalšího vlastního rozvoje. V případě VŠEM to znamená nejen investice ve snaze zajistit co nejkvalitnější výuku vlastních studentů, ale i investice do ekonomického výzkumu.

Financování vlastního výzkumu podporou Centra ekonomických studií zabývajícího se otázkami konkurenceschopnosti je toho nesporným důkazem. VŠEM financuje výstavbu základních škol v Etiopii a je již dva roky generálním partnerem festivalu Jeden svět, který pořádá Člověk v tísni. Když jsem loni zahajoval tento festival, řekl jsem: „Zázrakem nabytí svobody, kterou jsme mnozí dostali a někteří vybojovali po letech totalitního útlaku, jsme se zařadili k té části světa, která je – jak historicky, tak geograficky – nejsvobodnější, a tím snad i nejšťastnější společností v dějinách vůbec. Opojeni její vůní, chápejme svobodu jako dar, o který se stojí za to podělit.“ Letos jsem na tato slova navázal úvahou o mecenášství. Mecenáš, dnes již téměř zapomenuté slovo, bylo nahrazeno obsahově identickým výrazem sponzor: to však získává mírně pejorativní nádech. Ne nadarmo se říká, že dnešní doba přetéká sponzory, ale mecenášů se nám nedostává. Kde hledat rozdíly, odlišnosti? Podle mne, sponzor se v první řadě ptá: kde budu nejvíc vidět – a tam pomáhá, mecenáš se místo toho ptá: co je nejvíc potřeba a pomáhá tam. Proto je VŠEM generálním partnerem a ne hlavním sponzorem.