Připomínáme si Václava Havla, ale vzdalujeme se od něj a jeho doby. Nechceme důležité věci zapomenout, ale povětšinou nás uspokojí sebeklam; k tomu rádi při výročí uroníme nějaké ty ikonické slzy (jak o tom píše Petr Fischer), popř. se utěšíme morálním kýčem (nad nímž lamentuje Václav Bělohradský). Nicméně ať tak či onak neměli bychom přehlédnout, že se politické poměry v Česku zásadně mění a nejenom v Česku. V malých úkrocích, ale zřetelných posunech se formuje nová Střední Evropa. Co by na to Václav Havel?