Václav Havel bez sebeklamu, ikonických slz a mravního kýče

22. 12. 2021 | 09:41
Přečteno 1921 krát
Připomínáme si Václava Havla, ale vzdalujeme se od něj a jeho doby. Nechceme důležité věci zapomenout, ale povětšinou nás uspokojí sebeklam; k tomu rádi při výročí uroníme nějaké ty ikonické slzy (jak o tom píše Petr Fischer), popř. se utěšíme morálním kýčem (nad nímž lamentuje Václav Bělohradský). Nicméně ať tak či onak neměli bychom přehlédnout, že se politické poměry v Česku zásadně mění a nejenom v Česku. V malých úkrocích, ale zřetelných posunech se formuje nová Střední Evropa. Co by na to Václav Havel?

Pravda, když byl Havel prezidentem, tak to byly jiné časy. Budovali jsme demokratický stát a tržní ekonomiku, spolu s ním jsme doufali v rozvoj občanské společnosti, mířili do evropských politických struktur, do NATO a důvěřivě podporovali americkou hegemonii všude ve světě.
Byl to úspěšný příběh a nadále si ho můžeme vyprávět na besídkách ve škole. V hospodách se ale mluví o něčem jiném. Samozřejmě nyní o covidu, lockdownech a očkování, ale nejenom o tom, ani ne především. Líbivé kontury našeho příběhu totiž nerozmazala až virová infekce, ke změně nálad došlo mnohem dříve. Na domácí scéně byla nejpozději od pádu Nečasovy vlády vděčným tématem hlavně korupce tradičních politických stran a ze zahraničních věcí velké vášně vyvolávala imigrantská krize v roce 2015, která nabila naše politické strany novou energií, zároveň ale rozkmotřila Evropu a dala nám pocítit válečné konsekvence americké politiky na Středním Východě.
Vlastně to není až takové překvapení. Mnohé z těchto občanských nálad se v zárodku objevily již v Havlově době. Euroskepticismus se stal poznávacím znamením české pravice již v časech, kdy vládla stará dobrá ODS, a xenofobie se živila z averzí vůči Romům, Sudeťákům a Sockám dávno v 90. letech. Tomu všemu se Václav Havel snažil vzdorovat. Měl své filozofické zásady, politickou agendu a hledal občanskou podporu.
Lze předpokládat, že by stejně vystupoval i v současnosti. Základní motivy prolínají jeho myšlením od disidentských časů po prezidentské období. V Moci bezmocných z roku 1978 parlamentní demokracie představovala sice pouze přechodné řešení krize demokracie, která je dána samopohybem technické civilizace, jehož je pozdní komunismus obzvláštně dobře vyvedenou odnoží. Tato argumentace se ovšem s budováním demokracie po pádu komunismu změnila. Nicméně dichotomie osobní autenticity a strukturální manipulace, tedy život v pravdě versus život ve lži, zůstaly klíčem k Havlově myšlení po celou dobu až po to symbolické a dětinsky vzdorovité pouťové srdce nad Hradem při jeho odchodu z politiky. Pro Havla to byly právě intence svobodného, tvořivého, individuálního života, o které se zasazoval proti mechanismům všemožné normalizace, standardizace a systemizace, které běžně provozují strany, státy a kapitalistická ekonomika ve svém samopohybu.
Před Listopadem 1989 se nechal unášet vizí existenciální revoluce, která, jak doufal, s tím vším skoncuje a povede k morální obrodě lidstva a přírody (ekologie vždy byla pro Havla niterným tématem). Po pádu komunismu, když se stal prezidentem, převedl tyto existenciální úvahy o individuální svobodě a odpovědnosti do teorie občanské společnosti, která svobodný život zasadila do institucí parlamentní demokracie.
Právě tento nový konceptuální rámec mu umožnil zformulovat politickou alternativu k vládnoucí neokonzervativní a neoliberální ideologii. A tak se dostával do konfliktů, především s Václavem Klausem a jeho ODS, ale později také se sociální demokracií Miloše Zemana, která koncem 90. let našla společnou notu s ODS právě na pozadí dobově vládnoucího liberálně konzervativního konsensu. Je dobré si připomenout, že takovýto konsensus tehdy dominoval postkomunistické transformaci všude ve střední Evropě. Jenom na první pohled neměly tyto země rovněž své opoziční smlouvy a své televizní krize.
Václav Havel si v tomto rámci našel svou agendu. Vnitropoliticky podporoval občanský aktivismus, který se stavěl proti partajní neutralizaci občanského a veřejného života. Hlavně se ale zasazoval o rozšíření EU o země střední a východní Evropy, prosazoval vstup do NATO a jeho rozšiřování na Východ. Vrcholným okamžikem jeho domácí politiky byl odpor k opoziční smlouvě a boj proti politickým praktikám, které ji zrodily a k nimž vedla. Spoléhal při tom na občanskou společnost, která mu pomohla vytvořit politickou atmosféru, ve které se podobný kartel politických elit už nemohl opakovat.
Opoziční smlouva se tedy zdiskreditovala a nastoupilo střídání levice a pravice u vlády, nicméně uvedený liberálně konzervativní konsensus se začal drolit. Zásadní změna přišla s hospodářskou krizí v roce 2008 a imigrační krizí v roce 2015. Tehdy se tento transformační konsensus rozpadl s konečnou platností v celé postkomunistické střední Evropě. Jednotlivé země udělaly svůj půlobrat k národnímu nacionalismu a jejich politické elity začaly mluvit o neliberální demokracii. To vedlo nejen ke konfliktům se západními demokraciemi kvůli imigraci a ke sporům o právní stát či nezávislost soudnictví, ale vůbec v těchto zemích byla nastolena nová nacionální agenda, kterou musely za svou přijmout všechny domácí veřejné instituce, aby byla udržena národní suverenita. Zářným příkladem budiž Polsko a Maďarsko.
Co by dělal Václav Havel v této situaci? Nepochybně by mu byla proti srsti a sotva lze pochybovat, že by se proti této nacionálně konzervativní tendenci nestavěl. Hledal by tedy zdroje občanské aktivizace, která by bránila evropskou perspektivu, právní stát, nebránil by se přijetí imigrantů a v neposlední řadě by podporoval Green Deal. Gretu Thunberg by určitě neposílal do školy, ale nejspíše by ji pozval na pražský Hrad. Hlavně by ale nepodléhal sebeklamu, že když byl Andrej Babiš odstaven od vlády, tak byla zachráněna naše demokracie a sešup k neliberální demokracii byl zastaven.
Rozšířená verze textu psaného pro Hospodářské noviny (21.12.2021)



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy