Už několikrát v našich dějinách se politické elity začaly sklánět k prostému lidu, žádaly naslouchat jeho starostem a hrozily se cizáků. A vždycky to byl průšvih.

Normálně si elity vládnou po svém a lid ždímají, jako v našich zlatých 90. létech, když se privatizovalo ve velkém, tak bylo hlavní starostí vládců vytvořit elitu soukromých vlastníků, rozjet byznys a dát vydělat elitám, potažmo lidem. Lidé se tehdy ani nestačili divit. Nyní se oba protagonisté těchto let Václav Klaus a Miloš Zeman rozhodli obrátit list a objevili obyčejný lid s jeho starostmi. Hle: Hrnou se k nám nepřátelské hordy a my se musíme přece bránit. A tak oba zase nabízí své „služby“. Někdo přece musí té obraně proti vetřelcům velet. Prezidenti jsou to nepoučitelní. Otázkou je, zda lidé také.
Nepřítel ale nemůže být jenom vnější, je třeba najít také nepřítele vnitřního. K tomu se velice hodí výzva vědců proti nesnášenlivosti, protože vědci se přece dají dobře denuncovat v očích lidu jako elitáři. Intelektuální elita se povyšuje nad obyčejný lid, nechal se onehdy slyšet hradní mluvčí Ovčáček, když na tiskové konferenci sděloval veřejnosti svůj osobní prezidentský názor na výzvu vědců proti nesnášenlivosti. Po čase tato svá slova potvrdil přímo prezident Zeman, způsobem sobě vlastním: Abych nebyl považován za povýšence, řeknu jenom, že se chovají zcela povýšeně. A doporučil vědcům blahosklonně, ať si každý vezme nějakého toho imigranta domů.
Netrvalo dlouho a také Václav Klaus přišel se svou troškou do mlýna, aby nás varoval před imigranty a „mísením kultur“. Signatáře výzvy vědců neopomenul ovšem obvinit z elitářství, jako by to „mísení kultur“ u nás chtěli inscenovat.
Výzva vědců se ovšem neobrací ani na prezidenty, ani na parlament, ale na tři skupiny občanů: jednak na politiky, které žádá, aby nevyvolávali nesnášenlivost, pak na média, na která apeluje, aby nebyla senzacechtivá, ale hlavně se obrací na veřejnost, kterou prosí. Píše se doslova: „Prosíme každého jednoho z vás, tedy z nás“. Kde je jaké elitářství? Petice hledá společné občanské „my“, ve kterém se i všechny akademické tituly ztrácí.
Na čem se však hledané společné „my“ může zakládat? V čem mohou akademici spatřovat své spojení s širokou veřejností? V kostce řečeno je to kritické myšlení, soudnost a zdravý rozum. Je zřejmé, že to není ani politický program, ani politické hnutí, jenom se hledá elementární rámec spojenectví, ve kterém se svobodná a demokratická společnost může pohybovat a kde má své hranice. Jejich překročení je považováno za smrtonosné. Jak akademici doufají, široké občanské společenství, které v sobě probudí tyto racionální schopnosti, nebude podléhat nenávisti k jiným kulturám, bezcitnosti k uprchlíkům a hlavně bude odolnější k politickým a mediálním manipulacím, které „někdo jiný“ ve společnosti šíří a přiživuje.
Prezidentskou pomluvu, že se jedná o elitářství, lze ještě vystupňovat v intelektuální perverzi, jak to také dělají stoupenci prezidenta Zemana i prezidenta Klause. Výzvu rovnou nakopli s tím, že je to nějaká anticharta, neboť vědci zde podobně jako kdysi spisovatelé rozjíždějí štvavou kampaň v nějaké politické službě. Přišel s tím mediální expert Petr Žantovský, jak bývá označován, který v tom hned odhalil útok na prezidenta Zemana. A přidal se bývalý ředitel elitního gymnázia Václav Klaus ml. Ten se spíše rozhodl bránit prostý lid s jeho radostmi a starostmi před politickou angažovaností intelektuálů, která je údajně škodlivá, jak víme z dob komunismu, kdy se to dělalo ve prospěch socialismu, ale také z časů nacismu, např. když němečtí vědci veřejně vystoupili na obranu árijské vědy proti židovské teorii relativity A. Einsteina. Oba vlastně vědcům říkají: starejte se o své laboratoře a do politiky se nepleťte, lid přenechejte politikům, je to jejich práce. Od vědců tak ve skutečnosti žádají: buďte elitáři, žijte si v té své věži ze slonoviny, a basta.
Kámen úrazu je však v tom, že docela velké množství vědců najednou zjistilo, že má starost o to, co se děje ve společnosti, a nejenom starost, ale vážné obavy, když vidí, jak se šíří fanatismus a xenofobie mezi lidmi a jak se těchto nálad snaží využít různí politici, aby se dostali k moci, a další se tomu nebrání, ba dokonce se na tom přiživují. Srovnávat tuto starost vědců o demokracii s antichartou, ve které kulturní elita potvrzovala loajalitu ke komunistické straně a distancovala se od rozvracečů, anebo připomínat nacistický boj za germánskou vědu proti židovskému nebezpečí, to může jenom cynik nebo hlupák.

Úryvek z textu psaného pro Literární noviny č. 9/ 2015