Miloš Zeman výkon funkce prezidenta postavil na okázalém rozdělování společnosti s kalkulem, že “ta jeho polovina” bude za všech okolností větší.

Profituje z toho, že se rozšiřuje propast v životním stylu a možnostech venkovského a městského obyvatelstva. Profituje z toho, že napříč věkovými a vzdělanostními skupinami roste strach ze světa, který se mění rychleji, než jsme schopni vstřebat.

Tyto příkopy, a řada dalších, vznikly jistě před Zemanovým nástupem. On ale svůj politický program postavil na jejich vědomém rozšiřování. Jeho skutečným politickým odkazem bude, že se o své vůli stal symbolem toho nejnižšího v nás: nesnášenlivosti, lži, závisti a xenofobie. Svým pojetím výkonu prezidentské funkce způsobil škody, které se budou napravovat dlouho.

Právě proto v těchto volbách nejde o to triumfálně zvítězit a zadupat poražené do země. Nehledáme nejschopnějšího úředníka nebo politika. Nehledáme člověka s vizí, která bude pro polovinu společnosti buď nesrozumitelná nebo nepřijatelná. Hledáme člověka, který pro největší možné množství lidí bude symbolem nově nalézané empatie.

Snad i proto volím Jiřího Drahoše a vnímám v tom největší možnou míru empatie k voličům Miloše Zemana, které jsem schopen. Věřím, že za této situace Jiří Drahoš dokáže část z nich oslovit svým klidem, rozvahou a nekonfliktní kampaní spíše, než jakákoliv “revoluce” nás liberálně-konzervativních městských obyvatel.