Původcem nynější vládní krize je ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Odstartoval ji veřejnou pohrůžkou vládě, že v ní nebude sedět, pokud tato neodsouhlasí německo-francouzskou vrchností chystanou smlouvu o fiskální unii, jež má po začlenění do eurozóny jednou provždy odstranit rozpočtovou a vůbec fiskální svrchovanost České republiky. Schwarzenberg tak ultimativně vyzval vládu, aby se vyslovila pro budoucí odstranění fiskální svrchovanost státu.

Z této závažné skutečnosti plyne, že Karel Schwarzenberg ve vládě sedět nikdy neměl. Jestliže ministr zahraničních věcí veřejně vyzývá k odstranění klíčového prvku svrchovanosti svého státu, vyslovuje se tím proti existenci státu, a svou funkci by proto již nadále neměl vykonávat pro zásadní nezpůsobilost k takové činnosti. Ministr se stal politicky nedůvěryhodnou osobou, a tak ztrácí oprávnění reprezentovat stát. Jinak řečeno, ministr Schwarzenberg překročil zásadní mez únosnosti jednání představitele státu. A premiér Nečas by jej proto měl odvolat pro ztrátu důvěry.

Ministr Schwarzenberg před časem ohlásil, že příští rok hodlá kandidovat na funkci prezidenta České republiky. Nynější ministrovo chování, tedy úsilí zlikvidovat fiskální svrchovanost České republiky, mění jeho rozhodnutí veřejně soutěžit o prezidentský stolec v neúnosnou frašku. Prezidentem republiky se ve svobodných poměrech nemůže stát člověk, který chce z republiky učinit převážně nesvéprávný útvar. Jestliže bude Karel Schwarzenberg skutečně kandidovat na prezidenta, ukáže jeho volební výsledek, jak dalece jsou naši voliči svobodnými občany, nebo obyvateli toužícími po znevolnění.

Převážně neblahá česká historická zkušenost se Schwarzenbergy se každopádně významně rozšiřuje. Její stav z r. 1850 zachytil Karel Havlíček takto:

Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je generál,
a druhý je kardinál;
zle, matičko, zle!

Ta nynější česká zkušenost s Karlem Schwarzenbergem nepostrádá dějinnou ironii ve stylu černého humoru. Vášnivý zastánce likvidace fiskální svrchovanosti, a tak svobody svého státu, se kdysi o obnovu jeho státní svobody a svrchovanosti významně zasloužil. A to nemalou podporou české kulturní a vědecké emigrace v době komunistického totalitního ovládání Československa.

Zase jeden příklad, kdy dějiny ukazují, jak snadno se lidská ctižádost a nekritičnost stanou tragikomickým představením.