Karel Srp sdělil 24. ledna 2017 ČTK, že neexistují žádné archivní dokumenty potvrzující, že by v letech 1979–1982 poskytoval informace Státní bezpečnosti.

V politologických slovnících nebo encyklopediích politiky se pod pojmem „gerontokracie“ skrývá způsob vlády v nedemokratických režimech. V komunistických režimech existovala například pod rouškou „stability kádrů“. Problém, kdy se politik dostává na vedoucí místo nebo na něm setrvává ve věku, kdy je výrazně za zenitem své výkonnosti, nemusí vést nutně jen ke konzervativismu. Politická biomorfóza stárnutí může vést i k zvláštnímu typu politiky, která se setrvale vyznačuje například opakovaným ignorováním zákonů a politických zvyklostí, trucovitým, stařecky svéhlavým chováním, které je založeno na vyloučení zdravého politického rozumu, znemožněním veřejné diskuse například v souvislosti s vlastní kandidaturou na prezidentskou funkci, signifikantní zálibou ve verbálních oplzlostech a sexismu, a zejména vírou v politické bludy, které jsou vždy ve vztahu k vlastní osobě, k vlastnímu Já.

Německý filosof Theodor Lessing zavražděný v roce 1933 na příkaz nacistů v Mariánských Lázních napsal jedinečnou knihu Dějiny jako vsunutí smyslu v nesmyslné, která u nás vyšla už za jeho života díky překladu protofeministky Anny Pammrové. Publikace je plná historických příkladů o nesmyslných politických rozhodnutích panovníků a vládců postižených různou formou rozumové mdloby, šílenstvím a bludy, jež ovlivňovaly osud celé společnosti. Na vybraných příkladech z dějin Lessing dokládá tezi, že filosofie a historie je „vkládání smyslu v nesmyslné“. Pokud je součástí dějin i produkování nesmyslné stařecké politické činnosti vykloubené z institucionální racionality, potom by měly existovat i adekvátní pojmy pro reprezentanty takové politiky, abychom mohli rozlišovat například mezi demokratem a gerontokratem, v horším případě mezi diktátorem a gerontokrátorem.

Prezident Miloš Zeman v pátek 21. července 2017 navrhl Senátu na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Karla Srpa. Učinil tak v rámci svého trvalého nedemokratického bludu, že jeho přátelé stojí nad zákonem, a to i přesto, že počátkem roku navrhl stejnou osobu do Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, kteréžto jmenování premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) – ze zákonných a etických důvodů – odmítl kontrasignovat.

Poslední bludný počin prezidenta vykazuje opět specifické znaky gerontokracie. Je to vládnutí stařecky trucovité a svéhlavé s absencí politického rozumu, které nemá oporu v zákoně.

Většina médií si bohužel nepovšimla, že prezident ignoruje zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, který v § 7 stanovil podmínku, že „členem Rady může být zvolena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům a je spolehlivá a bezúhonná“. Následně zákon v § 19 upřesňuje, že „za spolehlivého se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo v době od 25. února 1948 do 15. února 1990 nebyl „členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska“. Podle dochovaných dokumentů z Archivu bezpečnostních složek byl však Karel Srp kandidátem KSČ: „Kandidát jako člen strany od r. 1964 nebyl znovu při prověrkách do KSČ přijat pro svou pasivitu.“ Podle jiného dokumentu z Národního archivu byl členem Komunistické strany Československa od 21. 7. 1965 do roku 1970, kdy byl vyloučen. Je signifikantní, že když si Karel Srp podal žádost o přiznání postavení účastníka odboje a odporu, své členství ve své žádosti zatajil. Když byl ale v této věci následně dotazován, své členství v KSČ bagatelizoval.

Podle § 19 se za spolehlivého navíc považuje také ten, kdo nebyl evidovaným spolupracovníkem bezpečnostních složek. Vzhledem k tomu, že právě zákon č. 181/2007 Sb. umožnil nově zkoumání doby nesvobody a období komunistické totalitní moci, Archiv bezpečnostních složek dnes disponuje mnohými novými dokumenty, které potvrzují, že Karel Srp byl spolupracovníkem bezpečnostních složek.

Například v registračním svazku č. 32012, který byl založený StB na zakladatele organizace Sekce mladé hudby Ladislava Zajíčka, se nachází zpráva agenta Karla Srpa s krycím názvem HUDEBNÍK, registrační číslo 25280. Zpráva popisuje, že na schůzce předal agent magazín Kruh vydávaný Sekcí mladé hudby a zároveň upozornil řídící orgán na nevhodnou karikaturu v tomto časopise od výtvarníka Vladimíra Jiránka, která napadá vedení Pragokoncertu. Je příznačné, že podle pozdějšího vyjádření Ladislava Zajíčka to byl právě Karel Srp, který rozšiřoval nepravdivou informaci, že zakladatel Sekce mladé hudby spolupracuje s StB.

Je zarážející, že přestože uchazeč předem nesplňuje podmínky zákona č. 181/2007 Sb., senátní organizační výbor rozhodl, že na své příští schůzi, která se bude konat ve středu 16. srpna 2017, Senát projedná návrh prezidenta Miloše Zemana na volbu Karla Srpa za člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Prezident Miloš Zeman je gerontokrat, neboť je neschopen například „metabolizovat“ své politické spory a zejména utržené prohry, vychází z nesprávného úsudku o politickém čase a o sobě samém, při základní neschopnosti rozlišovat osobní a veřejný zájem. Proto ignoruje i skutečnost, že Ústavní soud ve svém Nálezu (Pl. ÚS 25/07) konstatoval: „Tak jako soudce od nepaměti nemůže být soudcem ve vlastní věci, ten, kdo je činný v oblasti historiografie a zejména tam, kde se určují a vytvářejí podmínky pro naplnění činnosti Ústavu a Archivu, jež mají zákonem určené postavení nestranných a objektivních institucí, by mohl sám a přeneseně s ním i celá instituce být zpochybňován pro svoji sounáležitost k režimu, o němž mají Ústav a Archiv bádat“.

Je pravda, že mnozí současní členové Rady Ústavu, jako Michal Uhl, Emilie Benešová, Lukáš Jelínek nebo Jan Bureš, stejně jako ředitel Ústavu Zdeněk Hazdra, prosazovali podobný typ nesmyslné politiky, když například v roce 2013 vytvořili a prosazovali vznik pracovní skupiny, v které většina členů Vědecké rady měla „vazby na KSČ“ (jako například doc. dr. Jan Rataj, CSc., bývalý vědecký pracovník Ústavu marxismu-leninismu UK v Praze, vyučující dějiny KSČ a mezinárodního dělnického hnutí), což obhajovali argumentem, že se jedná o odborníky. Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco jejich politika byla určována militantní levicovou ideologií, prezidentovo rozhodnutí je „trucpodnikem“ gerontokrata, který prosazuje politický nesmysl jako smysl.