O politické kultuře Andreje Babiše


Zatímco výklad pojmu „mečiarismus“ zahrnuje historicky temné období politické vlády Vladimíra Mečiara, vyznačující se pochybnými privatizacemi, zneužitím státních institucí k likvidaci politických protivníků a celkovým úpadkem demokratického systému, „mečiarizace“ je spíše označení určitého obecnějšího politického stylu. Co je pro tento styl charakteristické?

1) pseudospasitelský přístup k politice, založený na ideologii jakési očistné emancipace
2) politická manipulace, jejímž cílem je těsněji provázat politické a ekonomické zájmy s osobními
3) typ politické monokultury, kde charakter politiky a strany určuje pouze jeden stranický vůdce
4) specifický jazyk, v němž neplatí politické argumenty, ale pojmové pěsti frází a lží, útočící proti demokratickým institucím
5) lež jako pracovní metoda

Zatímco Vladimír Mečiar se stylizoval do role spasitele hájícího očistné „tisícileté“ emancipační tužby slovenského národa, Andrej Babiš se prezentuje jako politický vůdce nespokojených občanů, jenž antisystémovým způsobem očistí a emancipuje demokratický režim od korupce, rozkrádání státu a politických dinosaurů. S ideologií politické očisty, kde absenci programu nahradilo zejména verbální odsuzování korupce, vstoupil do české politiky v roce 2013. Babiš kopíruje osud bývalého politika ČSSD Davida Ratha, který tak dlouho a agresivně propagoval protikorupční rétoriku sociální demokracie, až v roce 2012 musel rezignovat na všechny politické funkce právě v souvislosti s vlastní korupční aférou.

Podvodné ekonomické aktivity za Mečiarovy vlády se dodnes nepodařilo postihnout. A to je inspirující i pro Andreje Babiše. Jeho nejrůznější ekonomické aktivity při privatizaci Unipetrolu, založení Agrofertu, a zvláště jeho využití, či spíše zneužití evropské dotace na výstavbu areálu Čapí hnízdo postupují podle stejného receptu, jímž je mečiarizace, která umožňuje vyvzdorovat si v rámci politiky vlastní nepostižitelnost: například před trestním stíháním v souvislosti s dotačním podvodem, a zejména před vyšetřováním, které zahájil Evropský úřad pro boj proti podvodům a jehož výsledek se brzy očekává.

Pro Vladimíra Mečiara nebyl problém přerodit se z bývalého komunisty do role spasitelského národobijce. Ani Andreji Babišovi nečiní problém se přestylizovat z bývalého komunisty a agenta StB do role samospasitelského vůdce očisťujícího prohnilý demokratický systém. I jiné věci pojí tyto dva politiky. HZDS fungovala jako strana jednoho muže – Vladimíra Mečiara, a ze stejných příčin taky zanikla. Obdobně i ANO je politickou stranou jednoho muže – Andreje Babiše. Tudíž i zánik této politické anachronické monokultury je předem určen.

Když počátkem 90. let slovenský disident a politik Marcel Strýko upozornil, že Vladimír Mečiar představuje hrozbu pro demokracii, obvinil ho Mečiar, že Strýko ve spojení s košickou Federální bezpečnostní a informační službou usiluje o jeho politickou a fyzickou likvidaci. Když 12. října 2017 slovenský ústavní soud vynesl verdikt, v němž zrušil pravomocné rozhodnutí, že by Andrej Babiš byl veden v archivních svazcích StB jako její agent neoprávněně, a zpochybnil i svědky, pracovníky StB svědčící v jeho prospěch, zaútočil Andrej Babiš pojmovými pěstmi frází a lží na všechny demokratické instituce: podle něho rozhodnutí soudu zařídila „mafie“, která ovládá nejen novináře, českou policii nebo slovenský ústavní soud, ale dokonce i Evropský úřad pro boj proti podvodům.

V demokracii lžou politici často a nestoudně, ale teprve Vladimír Mečiar povýšil lež na pracovní metodu. A Andrej Babiš pochopil, že pokud chce být v rámci svého politicko-ekonomického podnikání úspěšný, musí tuto jedinou jemu odpovídající kulturu importovat do české politiky: proto mečiarizuje českou politickou scénu, politickou kulturu a společnost.