Před chvílí jsem podepsal další štůsek smluv, které uzavíráme s adoptivními rodiči našich zvířat. A znovu jsem si nad nimi uvědomil, že se při výběru sponzorovaných druhů uplatňují i zcela jiná kritéria než jen atraktivita či roztomilost.
Před týdnem odcestovalo z Prahy deset mladých varanů komodských. Přes Frankfurt nad Mohanem zamířili do Los Angeles a odtamtud do dalších měst na americkém kontinentu. Protože ze zoo odjížděli právě v čase, kdy se na hokejovém mistrovství světa hrál zápas Česko – Rusko, naše chovatelka Nataša Velenská je pro potřeby přepravy označila jmény našich hokejistů, kteří se prosadili v NHL: Jágr, Šlégr, Hašek, Eliáš, samice Růžička, Hlinka, Straka, Svoboda, Sýkora a Dopita. Skvělý nápad! S „komoďáky“ to byl koneckonců historicky skutečně ojedinělý draft.
Kdyby šlo všechno podle plánu, slonice Donna by v Rotterdamu pobývala přesně o 23 let a 9 měsíců kratčeji a v Čechách mohla být už v červenci 1988. Jenže plán se zhroutil.
Ve znaku a posléze logu Zoo Praha se postupně vystřídali lvice Šárka, zubr a kůň Převalského – ten dokonce hned v několika ztvárněních. Nejdéle, celých šestnáct let, se používalo logo Jany Rožánkové zobrazující klisnu „převaláka“ s hříbětem. Paradoxně však ještě nesrovnatelně delší dobu přežilo zvíře z pražské zoologické zahrady jako symbol zcela jiné značky.