Ganbátar mi podal klíčky od svého landcruiseru. Studna je sice blízko, ale bude lepší, když k ní v tom mrazu pojedu autem. Sledoval jsem ve sněhu vyjeté koleje a po pár stech metrech uviděl pick-up, u kterého stáli čtyři rangeři a čerpali vodu. Udělalo mi to radost. Čerpali vodu z „naší“ studny.
Z lednové cesty do promrzlé Gobi jsme měli velký respekt. Zprávy přicházející z Mongolska hovořily o teplotách klesajících až k mínus padesáti stupňům, a třebaže se netýkaly přímo oblasti, kam jsme měli namířeno, přece jen jsme se vybavili tím nejteplejším zimním oblečením. Vyplatilo se to. Čekaly nás i teploty kolem pětatřiceti stupňů pod nulou. Navzdory třeskutým mrazům však byla zimní Gobi divukrásná a svým způsobem příjemná. V každém případě jsem si z ní odvezl jedny z nejkrásnějších životních zážitků.
Suchou silnici vystřídala ledovka a okna v autě začala pozvolna namrzat. Jasné znamení, že i podle mongolských měřítek je venku celkem zima. Nějakých mínus třicet. Přesto náš mongolský spolupracovník Ganbátar, ředitel Přísně chráněné oblasti Gobi B, zpoza volantu už podruhé zopakoval, že letošní zima je příznivá. Sice mrzne, ale sněhu napadlo jenom deset patnáct čísel.