Když mi bylo devět nebo deset, dostal jsem brožovanou knížku s bílou obálkou. Napsal ji John Crompton a jmenovala se Život pavouka. Opakovaně jsem ji četl na základce, ale listoval jsem si v ní dokonce ještě na fakultě, před zkouškou u docenta Buchara. Ne, že bych se z ní učil, to ne, ale byla tak zajímavá, že i systematika pavoukovců pro mne díky ní byla najednou mnohem záživnější.
Již čtyři a tři čtvrtě roku provozujeme pět tisíc kilometrů od Zoo Praha autobusovou linku. Náš Toulavý autobus vozí děti z vesnic na okraji kamerunské rezervace Dja na exkurze do záchranné stanice poblíž hlavního města, kde mají možnost vidět gorily nížinné jinak než jenom jako maso na talíři… Snažíme se postupně změnit jejich náhled nejenom na gorily, ale na přírodu a její ochranu vůbec. Je to každodenní usilovná práce, která spojena s řadou komplikací. U příležitosti Světového dne goril se podívejme „pod pokličku“.
Ke dnešku chováme v naší zoologické zahradě 5033 zvířat 694 druhů. Ještě jednou: 5033 jedinců, 694 druhů. Měl bych to zopakovat ještě asi padesátkrát, jenže ani to by některým lidem nepomohlo. Nepřeháním. Tuhle mi v živém vysílání jistá moderátorka vmetla, že u nás v zoo byla, ale neviděla žádná zvířata. Žádná! Doporučil jsem jí návštěvu očního lékaře, ale být méně diplomatický a mluvit pravdu, volil bych pro ni zcela jinou specializaci.