Téměř totožný příběh jste bezpochyby už četli nebo slyšeli; liší se jen jeho protagonista, místa a letopočty.
Sudán, poslední samec severního bílého nosorožce, uhynul začátkem týdne v keňské Ol Pejetě. Zbývají ještě dvě samice – Nájin a Fatu –, což ale nic nemění na tom, že seznam člověkem vyhubených druhů se rozšířil o další položku.
V úterý večer uletěl kvakoš noční, kterého označujeme kódem K57, prvních 127 kilometrů. Zahájil tak svůj návrat ze zimoviště v africkém Mali domů do Prahy, kde jsme ho loni v létě označili satelitním vysílačem.
Aniž by vzbudila větší pozornost, byla tento týden zveřejněna informace, že by se u nás měly zpřísnit podmínky pro chov šelem. Ústřední ředitel Státní veterinární správy Zbyněk Semerád pro ČTK kromě jiného uvedl, že je třeba „jasně stanovit podmínky na velikost plochy chovu ‚po domácku‘“. Jinými slovy, měly by být závazně určeny minimální plochy ubikací a venkovních výběhů pro lvy, tygry, pumy a další šelmy v soukromých chovech. Tyto rozměry jsou doposud pouze doporučeny Ústřední komisí na ochranu zvířat, a tudíž je nelze vymáhat. Podle Semeráda by se měla zpřísnit i opatření proti úniku zvířat.
Třikrát sláva!
Minulý pátek to dělalo dojem, že řada médií si v očekávání vítězství našich hokejistů nad Rusy předpřipravila titulky začínající slovy „Přepište dějiny…“ – a když zápas skončil naší porážkou, použila je pro jinou zprávu, která byla v tom okamžiku aktuální. Nejmenované noviny tak přepisovaly dějiny en bloc, jistá televize přepisovala dějiny evoluce a ostatní přepisovali dějiny koně. Ve všech případech bylo jádrem sdělení, že podle časopisem Science právě publikované vědecké práce není kůň Převalského posledním divokým koněm, nýbrž zdivočelým potomkem koně, kterého někdy před 5500 lety na území dnešního Kazachstánu domestikovala botajská kultura.