V uplynulém roce 2019 se Zoo Praha opět podařilo překonat rekord návštěvnosti: k 31. prosinci má na kontě přesně 1 456 526 návštěvníků. Rok 2019 byl ovšem úspěšný i v dalších ohledech. Jako každý rok jsme sestavili – nezbytně do značné míry subjektivní – přehled deseti nejdůležitějších událostí.
Blíží se Silvestr a s ním i tácy plné obložených chlebíčků. Pro vás doma to možná není příliš vzrušující představa, ale mně se to z Indie jeví o hodně jinak. Nic proti paneer butter masale, ale takový chlebíček s ruským vejcem mi s posledním dnem roku ladí přece jen mnohem víc. A ještě raději bych si dal samotné ruské vejce a k němu přikusoval rohlík.
Před lety jsme na Vánoce dostali krásnou jedličku. Až ve shonu štědrovečerního dopoledne se pohříchu ukázalo, že průměr jejího kmínku značně přesahuje průměr objímky stojánku – a že doma nemáme žádný nástroj, kterým bychom kmínek upravili. Problém nakonec vyřešila až mačeta vypůjčená od souseda, byť v jistých okamžicích nebylo zcela zřejmé, kým a pro jaký účel bude použita.
V souvislosti s letošním 65. výročím příchodu první žirafy do Zoo Praha jsem na sociálních sítích připomněl drobnou noticku, která původně vyšla v Národní politice roku 1937. Stalo se tak již sedmnáct let předtím, než po dlouhé cestě z Keni dorazila v roce 1954 na nádraží v Bubnech žirafa masajská pojmenovaná Lenka – první žirafa nejen v naší zoo, ale v československých zoologických zahradách vůbec. Autor podepsaný šifrou -ok- si v onom roce 1937 posteskl, že ačkoli jednání o koupi žirafy probíhalo již na podzim roku předchozího, Praha se jí hned tak nedočká. „Žirafy jsou velmi drahé,“ uvedl, „a rovněž stavba (ohrady) byla by nákladná“. Jak dnes víme, nemýlil se.
Před půl rokem jsem ve sloupku Skladiště Evropy kritizoval budování obřích logistických center na orné půdě. Obecný problém jsem pojednal na konkrétním případu: rozvojové ploše Haškov v katastru města Mnichova Hradiště, odkud pocházím. Tam se chystalo vybudování ohromných skladů a v redukované podobě obdobný záměr bohužel stále trvá.