Najdou se výjimky. Ačkoli to, co vídáme nasprejované na zdech, bývají většinou neuvěřitelné čmáranice a stupidní nápisy, výjimky dokazují, že práce mladíků pracujících s barvami ve spreji mohou být vtipné, krásné a působivé.

Samozřejmě ale nejsem ten, kdo by si je mohl dovolit označovat za umění. Nedisponuji pro to ani kvalifikací, ani znalostmi. Z „učebnicových“ malířských děl mám nejraději plátna Pietera Brueghela, jehož monografii jsem si v dětství často prohlížel a žasnul nad jeho stavbou Babylónské věže. A před Brueghelem bych už dal přednost jedině pravěkým jeskynním malbám z francouzského Lascaux. Ty jsem si oblíbil asi i díky četbě Lovců mamutů, ale když jsem před pár lety přesné kopie těchto maleb viděl v podzemí, tajil se mi dech a odcházel jsem se silnějším zážitkem než z Ermitáže.

Od té doby také čtu všechno, co o pravěkých jeskynních malbách kdo napíše. Nedávno jsem se tak dočetl, že profesor Dal Guthrie na jeskynních malbách prozkoumal otisky rukou. Došel k závěru, že patřily mladým mužům, vlastně spíš klukům...

Jeskynní malby, které patří k největším uměleckým dílům v celé lidské historii, jsou tedy podle něho prací puberťáků!
A tak i když nemám ani kvalifikaci, ani znalosti k tomu, abych mohl posuzovat, co je a co není umění, troufám si vás vyzvat: Podporujme sprejery!


P.S.: Slovem „sprejery“ ovšem nemyslím původce čmáranic zmíněných v úvodu. To jsou vandalové.