Čeká nás začátek nového školního roku a s ním do základních škol nastoupí noví prvňáčci. Vstupem do první třídy základní školy, se každý chlapec a dívka stávají školáky. Všechny děti se na tuto velkou událost moc těší, a to bez rozdílu jakého etnika žák je. Často slyším debaty o tom, zda jsou romští žáci na stejné úrovni jako žáci majority. Také se vyskytují názory, které považuji za diskriminační a nechutné. Například, že romští žáci patří do speciálních škol, jelikož mají lehkou mentální retardaci, jsou nepřizpůsobiví a narušují výuku v běžné základní škole.



Jaký je romský žák? Především žák, který potřebuje stejnou a kvalitní vzdělávací péči jako žák majoritní. Do školy nám přichází většinou z rodinného prostředí, a to bez přípravy na vstup do první třídy, což je jeho první handicap. Druhý handicap je jeho sociální prostředí, ze kterého k nám přichází. Startovací čára romského žáka je velmi často hluboko pod čarou než žáka z běžné neromské rodiny. Dítě v romské rodině, nemá zakotven systematický režim – má volnou výchovu. Nemůžeme, ale tuto výchovu posuzovat jako špatnou. Jedná se o jinou kulturu a jiné uznávání hodnot. Romský žák do mateřské školy nedochází a do přípravné třídy jen sporadicky.

Nehledě na to, že jeden rok v přípravné třídě tomuto žákovi nepomůže. Přichází totiž z úplně jiného kulturně-sociálního prostředí, ne–li z prostředí sociálně znevýhodněného (což bývá časté). I v tomto případě se rodina o své dítě stará podle svých nejlepších představ. Své děti velmi miluje a snaží se jim dopřát to nejlepší. Proč by ho odmalička zatěžovala nějakým učením, které nepokládá za důležité.



Dále nesmíme zapomínat, že většina romských rodičů má pouze základní vzdělání a někdy ani to nemá dokončené. Proto ale není potřeba odsuzovat děti, že jsou na nízkém intelektuálním stupni. Copak dítě může za své rodiče? Komu jsem se narodila, tak ten mne vychovával podle svých představ a možností. Každý jistě ví, že rodina má svá specifika a styl výchovy. Romské děti za styl života a kulturu svých rodičů nemohou. A proto není na místě používat výrazů, že romští žáci jsou méně inteligentní. Romští žáci mají „pouze“ skluz tří až čtyř let vývoje před nástupem do školy a je to právě to období, kdy by mělo navštěvovat předškolní zařízení (zde je vidět absence předškolní přípravy). Jazyková bariéra je dalším velkým problémem. Žák nám vlastně nerozumí, co po něm chceme. Doma se mluví jiným jazykem, a to se nemusí jednat jen o romštinu, ale o dialekt a slovní zásobu. V jaké sociální skupině vyrůstáme, takovou slovní zásobou jsme ovlivněni a volíme tak výrazové prostředky.

Co by bylo třeba?

Odbourat předsudky a snažit se najít společnou řeč jak s romským žákem, tak s romským rodičem. Zajistit docházku romských dětí do mateřských škol minimálně od čtyř let a od pěti povinnou (i když bych se přikláněla k povinné od čtyř let, ale to by neuneslo mnoho našich lidí). Například Francie má pro sociálně znevýhodněné již tuto docházku zavedenu.

"Měli bychom si uvědomit, že u romských žáků musíme, stejně jako u ostatních žáků, vždy před sebou vidět především „dítě“, které potřebuje naši pomoc při vzdělávání."

Text navazuje na můj článek Jaký je romský žák, Učitelské noviny č.24/2009