Nejdřív bych rád zdůraznil, že se ženskou obřízkou nesouhlasím, ale, jak jsem řekl v rozhovoru s Barborou Tachecí na ČRo Plus, je to nedílná součást kultury jistých kmenů a národů. A my nemáme přece žádné právo jim určovat, co je správné a co je špatné, co je barbarské a co není, co je bolestivé a co není.

Ženská obřízka vznikla jako celá řada jiných obřadů kulturně-historickým vývojem a měla zřejmě své opodstatnění, o kterém ani netušíme. Ostatně jako nedovedeme rozšifrovat důvody mnoha kulturních fenoménů u mnoha etnik a národů v minulosti i v současnosti. Mnohdy se jen divíme a nechápeme. Tam usekávají ruce, tam skalpovali, tam si pro krásu zohyzďují tělo, tam se přibíjejí na kříž, tam si rozřezávají kůži na těle, tam se vytahovali za háky zaříznuté v kůži do vzduchu, tam měli lidské oběti. Vše mělo či stále má svůj účel, svůj význam jako součást té které kultury.

I když se obdivuji kultuře přírodních národů a vidím v nich mnoho pozitivního i pro naši existenci, nikdy nedoporučuji, abychom jejich rituály bezhlavě přijímali.

Naopak naše bělošská civilizace si z pozice své technologické nadřazenosti stále více a více osobuje právo kritizovat jiné kulturní zvyky na celém světě, snaží se jim vnucovat naše představy o kulturním životě. Naše koloniální či post neokoloniální hledisko je v nás navždy hluboce zakořeněno. My, běloši, jsme přece pány této Země! Tak se alespoň cítíme. Tak to dáváme i na vědomí přezíravostí a nepokorou vůči ostatním kulturám. A tak my i chceme rozhodovat o osudu zvyků a národů, zatímco my sami provádíme věci ještě hrůznější, které se nám zdají naprosto běžné a normální.

Zabíjeli jsme sadisticky v milionech nejen v koncentračních táborech, ale ještě donedávna zabití australského aboridžince nebylo trestným činem. V pralesích Amazonie pořádají běloši stále lovy na indiány. Ještě nedávno podobní „lovci“ zabíjeli domorodce Ohňové země a do Evropy posílali jejich lebky k vědeckým výzkumům za pár liber a živé „exempláře“ do ZOO v Berlíně.

Jenže my jsme dokonce schopni zabíjet i své vlastní děti. Indiáni jsou zděšeni, že dokážeme zabíjet ta vlastní lidská stvořeníčka a jak píší indiáni U´wa z Kolumbie ve svém Dopisu bílému muži v roce 2000: „….My U´wa víme, že bílý muž používá lži, jakoby se mu líbily, zná podvádět a zabíjí dokonce své vlastní děti, aniž by jim dovolil jejich očima uvidět slunce či jejich nosy ovonět květy rostlin.“

Kdo je pak větší barbar, ptají se indiáni a ptám se i já.