Blíží se pro nás, pro obyčejné smrtelníky, přelomová data v ročním rituálním cyklu poznamenaném naším judaisticko-křesťanským kalendářem, jakýmsi neviditelným podhoubím naší existence, ať už jsme či nejsme méně či více věřící, ať již to bereme opravdu duchovně nebo jen zvykově.

Chanuka, svátek světel, vánoce, narození Páně, zimní slunovrat a ještě navíc konec roku. Vše jakoby náhodně pohromadě. Ale není to žádná náhoda! Vše se točí kolem Slunce a Slunce kolem Bůh ví čeho, ať již chceme nebo ne. Jsou to všechna velká mystéria, je to jedno velké mystérium a my bychom se v něm neměli nějak hrabat a snažit se jej vysvětlovat. Prostě se vše točí, přichází a odchází. Musíme pokorně před tím sklonit hlavu. Musíme si přiznat, že tomu se prostě musíme podřídit, ať už si myslíme, že naše sofistikovaná technologie je schopna pohnout čímkoliv. Ať již se mnohým pokrokářům může zdát chanuka a vánoce věc spíš pohádková než reálná, tak se Sluncem se pohnout opravdu nedá.

Každopádně je to doba zastavení, asi tak jako se Slunce zastaví na své pouti k obratníku Kozoroha a řekne si, že po krátkém odpočinku nad ním, vyrazí zase k nám, k obratníku Raka. Takže i mnozí z nás, velká většina, tuto tajemnou, mysteriózní dobu využijí a na krátko se zastaví. A možná zbude pár okamžiků zamyslet se v tom každodenním spěchu a rozhodnout se jak dál. Pozastavme se! Možná nám dojde, že doby těžké a chudé si za své macešské chování k Zemi asi zasloužíme a v prozření očekávejme doby zas dobré a hojné.

Ano, je to doba zastavení. Doba pohroužení do sebe. Doba meditace. Doba posouzení svých hodnot a hodnot obecných. Doba prohlédnutí do nových perspektiv. Doba nových cest. Doba kritického pohledu zpět. Byli jsme opravdu tak dobří, jak si myslíme? Anebo jsme se zpronevěřili našemu osudu osévat tuto Zem dobrem? A máme ještě vůbec právo po ní chodit? Přesně tak si tuto poslední otázku dávají možná každodenně „mí“ amazonští indiáni, i když nejsou židé ani křesťané. Jsou však věřící v každodenní pochod Slunce na obloze a tedy věřící v tento kosmický rytmus. Jsou věřící, že Zemi mají dávat dobro a dobrem se jim odvděčí. Jsou věřící v toto mystérium nesoucí kontinuitu lidské, a pozor (!), jakékoliv existence na Zemi. A chanuka? Vánoce? Slunovrat? Konec roku? Každý den je pro ně stejně vzácný, stejně důležitý, stejně posvátný.

Jsou vůči kosmickému mystériu, vůči cestě Země a Slunce a Měsíce a hvězd a planet a Mléčné dráhy a všech těch hvězdokup a tmavých oblaků kosmického prachu vděčni za svoji existenci a denně ji vyjadřují svůj dík. Dík cestou pokory, dík symbolickými úlitbami, dík uznáváním nadvlády jejich přirozených zákonů nad svými, nad lidskými. Díky za vaše pozastavení a pokoru vůči mystériu chanuky, vánoc, slunovratu, Země a Slunce.

Váš Atapana, Ichahí oshi, A´cho rajo