Jsou mezi námi tací, kteří mají jisté výhody. Někteří mají třeba služební nebo vládní auta a řidiče, placené sekretariáty se sekretářkami, jiní zdědili velké majetky, pozemky a domy (nemluvě o těch, kteří si nakradli!) a jiní se snaží vytěžit ze své geografické polohy.

Každý se snaží podle svých možností. Jedni makají výhodněji jinde za lepší peníze a žijí výhodněji doma, kde je laciněji. Prostě tito pendleři, údajně na 60.000 Čechů a Moravanů, mají extrabuřty, což ten „zbytek“ našich obyvatel nemá. Tradičně se zlobíme na ty naše mozky, které u nás výhodně vystudovali a zmizeli do dálek v celém světě. Jenže ti sice makají za větší peníze než doma, ale zase víc utrácejí za tamější poměry. A hlavně jdou se svou kůží na trh, kde taky mohou padnout do kolen. Anebo se proslaví a šíří slávu jména své vlasti.

Pendleři moc neriskují, mají to vlastně vymakanější. Vydělávají víc a utrácejí míň. A jsou doma mezi svými. A když, nedejbože, se nějak nakazí, léčí se doma a zatěžují náš zdravotnický a ekonomický systém. Já jim ty výdělky přeji, ale je teď jiná doba! Jezdí si přes hranice a dělají pro cizáky, zatímco doma se loď potápí. Nejsou s námi na jedné lodi! To jim zřejmě moc nevadí a nic neříká.

Domáhají se svých práv, místo aby se jako správní Češi a Moraváci chytli za nos a makali doma, u nás. Jistě by je tady přivítali s otevřenou náručí, protože zpravidla dělají ve zdravotnictví a sociálních službách. Tady hledáme každou volnou ruku a je radost vidět, jak řady studentů či jiných dobrovolníků odchází do nemocnic nebo domovů seniorů. To mé vlastenecké srdce přímo zaplesá a zamáčknu i slzu. Patriotismus se ukáže zejména v těžkých chvílích.