Před lety jsem ležel na JIP(ce) v Motole a napsal jsem článek Hrdost na děĺníky s Hippokratovou přísahou, tedy o zdravotnické partě lékařů, urologů, chirurgů, operátorů, sestřiček, saniťáků a uklízeček pod vedením prof. M. Babjuka.

Byl jsem nadmíru spokojen s jejich profesionalitou, laskavostí, lidským přístupem i pořádkem na urologickém lůžkovém oddělení. To mimopražští řeknou: „Jó v Praze, tam je blaze!“ Tam jdou všechny prachy a Motolská nemocnice zvaná „masokombinát“, to je výstavní skříň našeho zdravotnictví.

Za prvé je to doklad, že naše zdravotnictví, tedy to státní, je přes všechny problémy, kritiky, nadávání, fronty, stížnosti či reorganizace na výborné úrovni. Nejsem za tento názor nikým placen, ale jen umím srovnávat, co jsem zažil na vlastní kůži ve světě, třeba v Anglii nebo v Americe.

Za druhé nejen v Praze je výborná zdravotní péče. Právě před pár dny jsem ležel na JIP(ce) ve Vyškově, kde jsem se náhle objevil přivezen záchrankou z dálnice Ostrava-Brno. Podotýkám žádná známost, podobně jako v Motole, a přesto jsem byl příjemně překvapen, že nebyl žádný rozdíl. Profesionální lékaři pod vedením primářky J. Kadlčíkové, vyšetření se všemi moderními přístroji (MR, CT, CTA, EMG), které ani neumím vysvětlit, laskavá vstřícnost, příjemné jednání, čistota, denní výměny povlečení, nová hezká budova i interiér a strava a vše grátis na pokladnu, že jsem se docela nerad loučil. To však již přeháním. Samozřejmě jsem z JIP(ky) a z nemocnice rád vypadl, ale mé díky i nyní posílám do nemocnice Vyškov a paní doktorce Kadlčíkové, kterou jako jejího kolegu Babjuka z Motola počítám mezi Hippokratovy dělníky. A takových s cílem pomáhat a léčit, jako s jejich vlastním životním mottem, je u nás spousty, jen ti úředníci nad nimi jim to komplikují! Mí šamani v Amazonii by to neuměli lépe!