Včera proběhla slavnostní premiéra dokumentárního velkofilmu Petra Horkého o kolapsech civilizací. Je to v posledních padesáti letech oblíbené téma nejrůznějších publikací, knih, článků, úvah a diskuzí, protože si uvědomujeme, že civilizace vznikaly, rostly, upadaly a nenávratně mizely.

V posledních třiceti letech se snažím v řadě článků upozorňovat na přirozený proces vzniku a zániku všeho, zvlášť když něco roste nadmíru, když chceme být například bohatší a bohatší, čímž náš zánik naopak jen urychlujeme. Rychlý růst oslavují zvlášť politici, kteří nás nutí přesvědčit, že je to ta správná cesta do budoucnosti, že budeme mocnější a silnější a všechny problémy ovládneme naší technologií. Naopak, je to kontraproduktivní. Neuvědomujeme si, že tím pádem je naše civilizace a její systémy křehčí a křehčí, zvlášť když je globálního charakteru. Události posledních let na to ukazují, že nejsme pány této Země, jak si namlouváme.

Film Petra Horkého na toto žhavé téma je silnější médium, než nějaké články, a proto jeho vzkaz nám všem je pádnější a silnější. Doufám proto, že sehraje svoji pozitivní roli v přehodnocení našeho myšlení o neustálém hospodářském růstu, který nás vede jen do pekel. Současně ve srovnání s prostým a ve srovnání s naším životem doslova bídným přežíváním indiánů Waorani v ekvádorské Amazonii je filmem ukázáno, že takto mohou žít dál, zatímco my tu už dávno nebudeme zahlceni odpady, jedovatými výpary, válkami či naopak přemnožením. Řada rozhovorů s moudrými osobami Petr Horký dokumentuje, že tyto názory o možném konci naší civilizace jdou napříč vědními obory a varují před naší nabubřelostí o naší síle a moci.

Cestu k přežití Petr Horký vidí v našich znalostech, v naší technologii a zejména ve zkušenostech získaných z minulých zániků dávných civilizací. Obávám se však, že člověk je svou podstatou bytost nepoučitelná, která i když ví, co má a nemá dělat, musí si vše znova sama vším projít. V minulosti, zde vždy byly možné varianty, jak nám sděluje i film, jakýchsi rezervních civilizaci, které nastoupily cestu vpřed na ruinách těch rozpadlých. A svět šel dál. Tentokrát tuto možnost vylučuje naše uměle zglobalizovaná civilizace (vytvořená především pro potřeby a větší bohatnutí těch bohatých společností a osob), jeden obrovský, ale přitom velmi křehký kolos, který se může zadrhnout zlomením jednoho malého kolečka jejího složitého systému.

Desítky let vidím možnost právě u těch etnik žijících tisíce let stále na jedné, jednoduché, pro nás primitivní úrovni, kteří tak mohou žít další stovky a tisíce let, protože jsou zvyklí a schopní přežívat, existovat z minima. Jestli je dřív nezničíme v rámci hledání energetických a jiných přírodních zdrojů a zanášením našich bělošských praktik včetně ďábelského vynálezu peněz, jsou potencionální rezervou lidského rodu do budoucnosti.

Díky Petře za tvůj superfilm, který snad mnoha lidem otevře oči.