V nedávné době navždy odešli tři velcí Františkové, kteří ve svých oborech a aktivitách byli naši velikáni. Jsem navždy poctěn, že byli mými přáteli, kamarády. František Kratochvíl, pro mě František, František Vrhel, pro mě Fanýnek, František Kollmann, pro mě Fanda. Co jméno, to pojem. Všichni tři přinesli do svých oborů velký vklad, velký přínos, velkou přidanou hodnotu.

Byli prostě někdo, i když nebyli tak známí, či spíš profláknutí, jako ti poskakující „hvězdy“ na internetu, instagramu, či nevím, kde všude možně tyto současné „hvězdy“ vystupují a shrabují své milióny. Nepřidávají žádnou přidanou hodnotu, umělecký, vědecký či sportovní přínos. Tři Františkové nikde neshrabovali milióny, ani se nehnali za slávou, byli skromní, a proto, bohužel, nejsou tak známí. Pouze si je váží jejich kolegové z oborů a pro ně byli živé legendy. Přesto jejich přidaná hodnota stále září nad všemi těmito současnými „hvězdami“, které se pyšní buď jen svým tělem, za který nemohou, neb je to dar Matky přírody, nebo nesmyslnými až slaboduchými projevy.

První z nich byl velký grafik, kreslíř, scenárista, režisér, divadelník, spoluzakladatel Černého divadla a zakladatel kresleného Černého divadla dávající lidem radost z jeho umění po celém světě. Poslední jeho divadelní kus, Malý princ, byl umělecký zážitek, který si stále nesu v sobě. A jistě i ostatní diváci. František byl prostě divadelník, borec. Znali jsme se z jeho vystoupení v Bogotě (1997) a stali se navždy přátelé. Vážím si jeho noblesy a jeho kreslířského umění, kdy žena jako taková se stala jeho doživotním motivem úsměvných karikatur, o čemž svědčí jemně erotická kniha Cherchez la Femme. Nikam se necpal, byl stále svůj. Žádné prázdné tlachání, jako u většiny „hvězd“ i těch politických.

Druhý byl velký sportovec, judista, karatista, sbírající černé dany, velmistr bojových umění, v Japonsku uctěný jako samuraj. Fanda byl svéráz, ale vždy svůj, udivující svými výkony a výskoky, kdy nešel po možné slávě jakoby nastartované po sametu s jeho gratis ochrankou pro Havla. Když poznal politiky, zabalil to a raději cvičil policisty a tajné služby, naše, izraelské, jihokorejské. Známe se z počátku šedesátých let, kdy jsem jej ještě na žíněnkách (tehdy ještě u nás nebyly judistické tatami) porážel. Pak jsem z juda odešel a jeho hvězda letěla k mnoha přeborníkům republiky, mistru světa, mistra sportu. Neviděli jsme se 60 let, ale v poslední době jsme k sobě našli cestu, neb Fanda mně bral, jako toho, kdo ho tehdy porazil, jako toho, kdo porazil nejsilnějšího indiána Kofána. To se již zcela věnoval famóznímu kreslení všemi prsty rukou, či rytí skla a jeho historická panoramata udivují. Nikam se necpal, byl stále svůj. Žádné prázdné tlachání, jako u většiny „hvězd“ i těch politických.

Ten třetí byl etnolog, lingvista, literát, filosof a můj přítel po neuvěřitelných 60 let, Fanýnek. Byl to vědec par excellence, já říkám „požírač“ knih světových filosofů, lingvistů, etnologů současnosti, kdy obyčejný člověk nerozumí ani jedné větě. Jsem přesvědčen, že Fanýnek jako teoretik uvedených oborů neměl a nemá u nás k sobě rovnému. A protože se nikdy nikam necpal, znají jej jen jeho profesní kolegové a přátelé. A čím byl větší a větší „bedna“, tak byl ke svým studentům víc a víc shovívavější. Udivoval mne vždy novými a novými názory a teoriemi, a protože mu vlastně nikdo nerozuměl, občas mi v noci volal a dvě až tři hodiny kolem půlnoci něco vysvětloval. A já jen přikyvoval, ano Fanýnku, ano a vůbec jsem netušil, o čem jde řeč, ale on byl spokojen, že si mohl povyprávět. Že měl posluchače. Byl a dosud je nedoceněn. Nikam se necpal, byl stále svůj. Žádné prázdné tlachání, jako u většiny „hvězd“ i těch politických.

Posuďte sami, zda něco chápete a pak skloníte před ním hlavu: „ … víme, že každý mýtus (považovaný za soubor svých variant) lze zjednodušit na kanonický vztah typu: Fx (a) : Fy (b) : : Fx (b) : Fa-1 (y), kde jsou dány současně dva prvky (a a b) jakož i dvě funkce těchto prvků (x a y), a můžeme tedy předpokládat vztah ekvivalence mezi dvěma situacemi, z nichž každá je definována inverzí prvků a vztahů za dvou podmínek: (1) že jeden ze členů bude nahrazen svým protikladem (zde vyjádřeno takto: a a a-1), (2) že mezi hodnotou funkce a hodnotou prvků obou veličin (zde: y a a-1 dochází ke korelativní inverzi.“ (vzájemnému převrácení – doplnil FV; citováno Claude Lévi-Strauss 2006: 201-202; originál Lévi-Strauss 1958: 252.).“

Nebo si zkuste toto: „Kanonická formule mýtu předkládá mediační mechanismus na základě operátoru b, jenž se vyskytuje ve druhé a třetí složce kanonické formule. Mediace směřuje k překonání opozic, na počátku antitetických. „Funkce“ Fx a Fy značí nesmiřitelné protiklady. Avšak toto abstraktní směřování, tyto „abstraktní vektory“, jak říká Maranda, vyžadují aktualizaci; odtud „termíny“ a a b, jež vektory ztělesňují, například vědění versus nevědění, neplodnost versus plodnost. Takové opozice zakládají kognitivní problém v binárních termínech. Avšak termín b, vyznačující se polysémií, může zahrnout obě „funkce“. S b se tento problém výsledné ekvivalence/rovnice ukazuje jako přechod od modu binárního k modu ternárnímu. Mediace b generuje „dvojí torzi“ (the double twist), dvojí permutaci, neboť (1) a podstupuje inverzi (a → a-1) a současně ztrácí své postavení termínu; končí jako funkce, jež specifikuje y, jenž (2) rovněž mění své postavení a je aktualizován jako termín. Tedy: jakmile převrácen, stává se „funkcí“ dominance, supremacie, nadřazenosti y.“