Tři roky o tom každý mluví, ale první reálná šance něco změnit přichází až nyní. Už ve středu plánují poslanci schválit novelu zákona, která má šanci předcházet nejvážnějším případům střetu zájmů, anebo na ně alespoň posvítit. Dopadne to jako úplná fraška, nebo relativně dobrý zákon?

Teatrální antibabišismus?

Petr Honzejk v HN popsal trefně, že dosavadní pokusy řešit střet zájmů Andreje Babiše byly spíše “teatrálním antibabišismem“. Zároveň pochybuje, že se to nějak změní a že lze “zkrotit zákonem člověka, který má peníze a chce je použít k růstu vlastní moci.”
Jistě, magnáti všech oborů se budou chovat k politice jako ke švédskému stolu v režimu “all you can eat”. Ale kritika zákonů je nepochopení toho, k čemu pravidla jsou. Tento zákon už nyní jako „teatrální antibabišismus“ nevypadá.

Zákony nejsou automaty, které všechno vyřeší samy. Je to sepsání pravidel, zanesení současného konsenzu, který se většina společnosti - především vlivných elit - rozhodne dodržovat a vymáhat. V politice je totiž nejtěžší se domluvit na společné řešení problémů. A k tomu “sepsaná” pravidla slouží. I ve středověku, kdy se politika řešila bratrovraždami a sňatky, vznikaly zákoníky, aby byl na chvíli klid.
Cílem zákona o střetu zájmů není z politiky vyhánět podnikatele, jak se domnívá třeba část ODS. Má „jen“ zkomplikovat těsné propojení židle politické a židle byznysové. Tak aby obě židle nesrostly do jedné úplně. Zákon nás zcela nezbaví budoucího Babiše. Ale každá komplikace zvyšuje pro podnikatele-politiky náklady, rizika a nutí je nebýt jen one-man-show. Jeden zákon je pouhá kapka v celém ekosystému. Dále je potřeba – namátkou - dobrý služební zákon (nyní postrádáme), transparentnost rozhodování, nezávislý audit (v podobě NKÚ), rozkrývání skutečných vlastníků firem, větší nezávislost médií, policie i žalobců, apod.

Bezzubý zákon?

Je pochopitelné, že zákonům nevěříme. Například starý zákon o střetu zájmů nemá skoro žádné nástroje, jak pravidla vynutit. O pokutách rozhodují obecní úřady a ty (dle analýzy organizace Oživení) neudělují sankce žádné, nebo jen symbolické.

Dobrý zákon by měl být postaven na třech mucholapkách: Kontrola ze strany veřejnosti, jasná vymahatelnost a přesnější pravidla pro neslučitelné role, třeba v politice a podnikání. Splňuje to novela ve sněmovně?
Veřejná kontrola - ve formě elektronických majetkových přiznání politiků - se v novele zákona zlepšila, i když někteří poslanci ODS i ČSSD navrhují ji novu zamlžit.
Vymahatelnost v novele zůstala stejně mizerná. Porušení zákona je obecně stále přestupek a i v případě ministra financí ho budou vymáhat “přestupkáři z Černošic”.
Koalice i opozice tak sice chtějí zpřísnit zákon pro ministry, na stranu druhou se bojí, aby příliš nedopadl na poslance a ostatní.

Lex Babiš

K novele nakonec přibyly pozměňovací návrhy, které explicitně řeší konflikt zájmů u členů vlády. Koaliční poslanec Chvojka navrhl po několika pokusech mechanismus, který by mohl být účinný, nebyl protiústavní a který snad podpoří jak KDU-ČSL a ČSSD, tak i klub TOP09/STAN. To ovšem pro přijetí nestačí a ODS zatím váhá.

Ministr by napříště nesměl být ovládající osobou (tedy jakýmsi “aktivním vlastníkem”) obchodní společnosti, ani vlastnit noviny, rádio či TV. Měl by - jako v řadě jiných zemí - předat svoje podnikání příbuznému, právníkovi či fondu, aby se v době ministrování nemohl do svého byznysu vměšovat. Jinak dle zákona ministr automaticky ztratí možnost svoje firmy ovládat.
To je „civilizované“ minimum, které by měl ministr udělat. Je divné, že to ANO a ODS považují za útok na podnikání. Jde skutečně o mírný krok. Ministr nepřijde o majetek. K podnikání se může kdykoliv vrátit. Navíc – bohužel – může dál svojí firmě ve funkci nadržovat.

Poslanec TOP09/STAN předložil ještě přísnější návrh, aby se firmy vlastněné členem vlády nesměly ucházet o veřejné dotace a zakázky. (To částečně platí v některých zemích, ale spíše jen u zakázek a dotací, na které mají přímý vliv.) To by bylo mnohem účinnější, ale už teď se zdá, že pro to nezíská podporu dostatečného počtu poslanců. Proč se do tohoto opatření opozice více neopře? Proč kvůli tomu nezablokuje sněmovnu? Přiznávám, že odpověď nemám.

Pokrytectví, ale přijatelné

Jistě, předložený zákon, doplněný o návrhy poslance Chvojky, je do jisté míry pokrytecký. Přísný na ministry a velmi benevolentní na poslance a další ústavní činitele. Pokud projdou návrhy poslance Pletichy či Bendy, možná úplně bezzubý na všechny, kromě ministrů.
Novela není ani všespásná, ani nelikviduje podnikatele v politice. Rozhodně jedním šmahem nevyřeší „věc Babiš“. Je to prostě jeden dílčí krok. A to krok dopředu, což je v české politice – kde až do nástupu ANO „střet zájmů“ nikdo systémově neřešil – poměrně výjimečné. Politici i občané se musí snažit, následovaly další kroky.