Proč kauzy a průšvihy nehýbou volbami? Podle nového průzkumu jedna část společnosti nachází pravdu mimo běžná média a druhá část zase není připravena na lži a antikampaně.

Fámy a dezinformace jsou před volbami často nabízeny jako vysvětlení, ale příliš tvrdých dat v této debatě nezaznívá. Nedávný průzkum Prague Security Studies Institute (PSSI) ukázal, proti komu se vedou kampaně na webech, které se s nějakým ověřováním faktů a odlišováním zpráv od komentářů nezdržují. Nyní tento pohled doplňují nová sociologická data ústavu STEM. Můžeme v nich číst, že česká veřejnost problém vnímá úplně jinak než odborníci na média.

Všechno je jedno

Česká společnost má velký problém vyznat se v informačním toku a rozlišit, co jsou zprávy, spekulace, podezření a bohapusté konspirační kampaně. I když nedělejme si iluze, že jsme v tom výjimeční. Podobně na tom jsou i jiné země.

Z čeho vycházíme? Podle sociologických šetření třetina veřejnosti domnívá, že se kolem voleb setkala s “cenzurovanou” informací, tedy takovou zprávou, kterou úmyslně nezveřejnila nebo částečně zamlčela velká česká média včetně těch veřejnoprávních. 15 % se s tím podle svých slov dokonce setkalo opakovaně.

Na druhou stranu, no otázku, o jakou informaci šlo, část skloňuje kauzy, která přináší běžná média. Třeba články o Andreji Babišovi jr. nebo Vrběticích. Proč je respondenti zmiňují mezi “cenzurovaným” obsahem? Jsou to zprávy, které jsou namířeny proti straně, kterou chtějí volit.

Jinak řečeno - zprávy v médiích proti vlastnímu milovanému vůdci často považujeme za fake news, naopak i podpásové útoky proti druhé straně jsou ok a bude na nich něco pravdy. To není samozřejmě novinka. Stranická polarizace je podhoubím pro dezinformace a ukazuje to řada výzkumů ze světa. Jen si je to dobré opakovat, když se divíme, proč některými politiky neotřesou žádné kauzy.

Chudák ANO

Čato se tento fenomén týká hnutí ANO. U něj nejčastěji veřejnost zmiňuje, že se na něj zaměřují buď fámy nebo konspirace. A voliči ANO, vládní strany, která má k dispozici desítky briefingů a řadu médií, se také nejvíce bojí, že na jejich stranu budou útočit fámy v kampani.Nejsilnějšímu hráči se tak podařilo přesvědčit své potenciální podporovatele, že je terčem štvavých antikampaní. A přes tento filtr těžko něco projde. Ne nadarmo premiér používá své oblíbené “Je to kampaň”.

Na druhém místě s velkým odstupem jsou Piráti. I u těch lidé často zaznamenávají konspirace nebo fámy. A často jim také věří. Obrázek je tedy opačný, než co ukazují data PSSI, kde Piráti s přehledem vedou tabulku terčů, na které míří dezinformační servery.

Připraveni? Nejsme

Je tu ale i opačný problém. Zatímco voliči extremistických stran tvrdí, že ničemu
nevěří, a z toho důvodu paradoxně často skočí na špek různým spekulacím, potenciální voliči Pirátů, STAN či dalších opozičních stran zase někdy trpí trochu mediální naivitou.

Polovina společnosti totiž neočekává, že na výsledek voleb budou mít vliv fámy a dezinformace. Rozhodně tedy není připravena na to, že by přišla nějaká výrazná podpásovka. Imunizace společnosti proti lžím je tak vcelku malá. Mezi “nepřipravenými” jsou často třeba i potenciální voliči Pirátů. Na ně mohou mít polopravdy a lži velký vliv.

Data STEM jsou zatím velmi předběžná. Ale už nyní z nich lze vyčíst, že ve společnosti rezonují především konspirace na téma migrace a EU. Klimatická politika zatím na tom není tak špatně, ale české antisystémové strany už na tom vytrvale pracují, jak vyplývá z monitoringu.

Informačnímu podrývání se ale nevyhnula ani kauza Vrbětice, nebo prezident Miloš Zeman a jeho napojení na Rusko. Kolem 30 % společnosti nevěří médiím a oficiálním informacím ani v této oblasti. Data také naznačují, že vlna útoků na Piráty přinesla své ovoce.

Víme, že nevíme

Data pochází z připravovaného výzkumu STEM a PSSI. Při jeho přípravě jsme narazili na to, že takových sociologických dat o fámách a dezinformacích vlastně moc nemáme. Těžko se potom vede debata o tom, zda problém řešit a jak. I tento náš pokus je velmi skromný a spíše prvním krokem. Je pochopitelné, že do takto politizovaných otázek se žádná veřejná výzkumná instituce nehrne. Ale jak ukázala pandemie covid-19, naprostá nedůvěra v informační zdroje se může společnosti snadno vymstít. A i vláda, které se informační chaos hodí, může být nehezky překvapena.

Nikola Hořejš
Autor je spolupraovník ústavu STEM

Pozn:
Zmíněná data pochází z připravovaného výzkumu o vlivu fám a dezinformací na volební chování. Sběr dat proběhl v první polovině září osobním dotazováním v rámci pravidelného šetření TRENDY na reprezentativním vzorku 1008 dospělých osob.