Když jsme před 20 lety s Michaelem Žantovským připravovali první český Zákon o svobodě informací, kdo by si pomyslel, že i v roce 18 budou probíhat boje o jeho podobu a o míru utajování před občany!

V těchto dnech je opět ve Sněmovně novela, tentokrát zamaskovaná do změny související s implementací GDPR. Právo veřejnosti na informace z veřejné správy by výrazně omezila. Důvodem je, že někteří úředníci nedovedou Infozákon správně využít tak, aby ochránili informace, které si to opravdu zaslouží. Návrh je proto nesmyslným výstřelem z děla mířící na malinkatého komára, který šmahem kosí svobodu informací široko daleko. V RESPEKTu mi k tomu vyšel rozhovor S DĚLEM NA KOMÁRA, kde říkám třeba: „Pokud ale projde vládní návrh, bude to největší omezení svobody projevu a informací od přijetí infozákona a vlastně od pádu komunismu. To by byla příšerná vizitka této vlády.“ S některými poslanci (O. Profant, Piráti) se nám podařilo předložit pozměňovací návrhy, které mají vládní návrh umravnit tak, že by se právo na informace nepoškodilo. Ministerstvo vnitra ho akceptuje a uznává, že jde o lepší a citlivější řešení, než který původně předložilo. Bohužel tuto středu se v ústavně právním výboru nenašlo dost hlasů pro jeho podporu, byť ho ÚPV ani neodmítl. Poslanci nejspíše netuší, o co jde, a hlasují jen podle stranických sympatií k předkladatelům pozměňovacích návrhů.

A nakonec aktuální volební poznámka: protože kandiduji v komunálních volbách, uvádějí mě marketéři v předvolebních zkratkách na letácích, plakátech a dokonce na volebním lístku jako autora nebo jako „otce zákona o svobodném přístupu k informacím“. Taková zkratka mi není milá a musím ji veřejně upřesnit – Michael Žantovský s tím nápadem přišel v senátní kampani v roce 1996, kdy jsem o něm také uvažoval, a pak jsme na něm pracovali spolu, on jako senátor a já jako poslanec. Zákon tedy má přinejmenším dva otce a spoluautory. Jen se teď bojím, aby se do DNA Infozákona nenaboural nějaký třetí – utajovač a cenzor. To bychom si jako původní tatíkové opravdu nepřáli.