S právem na informace se potýkají úřady a instituce v celé republice. Není divu, jde o velmi silné občanské právo chráněné Listinou základních práv a svobod. Navíc je ale zvláštní v tom, že úřad nejen že nesmí občanovi v něčem bránit, jako například u svobody projevu, vlastnictví nebo pohybu, ale musí na jeho žádost aktivně vyhovět, tedy jaksi pracovat. Panuje proto obava před přílišnou zátěží úřadů menších obcí, která však není na místě. Zvlášť, když se teď zákon může ve dvou oblastech měnit v jejich prospěch.

Panuje mylná domněnka, že pro úřady, hlavně ty v menších obcích, je nejhorší metlou zatěžování od kverulantů, kteří obecní úřad šikanují jednou žádostí o informace za druhou. Ve skutečnosti ale notný díl zátěže způsobuje něco jiného. Představme si starostu malé obce, který žádost odmítne s takovým odůvodněním, které laicky umí napsat. Nadřízený orgán by mu měl pomoci, věc sám posoudit, dobře zargumentovat a definitivně rozseknout. Namísto toho si ale často ulehčuje práci a hledá jakoukoliv formální chybičku v odmítavém rozhodnutí starosty, jen aby mu věc mohl vrátit.

Převzít odpovědnost by měli nadřízení

Je to pro něj méně práce, než s podrobnou argumentací vyjádřit jasný právní názor (buď souhlasný, nebo ne), kterým by se pak starosta mohl řídit (ať už ve prospěch nebo neprospěch žadatele). Nadřízený orgán se taky snaží vyhnout tomu, že kdyby potvrdil starostův názor, právě on a nikoliv starosta by se pak soudil s případným tvrdohlavým žadatelem. A tak raději vše hodí zpátky na hlavu chudákovi starostovi, a nechá na něm někdy i dost odbornou argumentaci, opírající se o rozsáhlou znalost judikatury.
Právě tento typ zátěže chce odstranit návrh, který má v rámci změn připojených k zákonům souvisejícím s Nařízením EU o ochraně osobních údajů (GDPR) změnit také zákon o svobodě informací. Podle něj by povinností nadřízeného orgánu bylo udělat si sám jasno. I když by rozhodnutí a podklady nebyly formálně dokonalé, musel by posoudit věc samu a pokud nebude pochybnost, že se informace má poskytnout, přímo to nařídit a převzít tak odpovědnost za složité posouzení.

Žadatelé by se v budoucnu nemuseli soudit

Druhá novinka v právu na informace má také snížit zátěž povinných subjektů, ale také soudů. Poslanci navrhli, aby žádosti, zamítnuté i po odvolání, přezkoumával v budoucnu Úřad pro ochranu osobních údajů, což by mohlo snížit počet soudních sporů. Ty zatěžují nejen soudy, ale přirozeně také povinné subjekty a jejich nadřízené orgány. Navíc v případě obecních akciovek a „eseróček“ by Úřad byl odvolacím orgánem, což má také zmenšit počet táhnoucích se sporů. Tyto obecní společnosti často buď jen dokola točí informační spor, anebo upadnou do soudního řízení. Právě Úřad nejlépe dovede řešit střety práva na informace s právem na ochranu osobních údajů, což je nejčastější příčinou zbytečně se táhnoucích hádanic.

Vše má v rukou Senát

Konečně návrh ukládá Úřadu poskytovat konzultace, tak jako to dnes dělá i v oblasti ochrany osobních údajů. Mohl by tak demystifikovat velkou část bludů, které se vyrojily v souvislosti s GDPR v oblasti přístupu k informacím. Vcelku by tedy tato novela zákona mohla výrazně ulehčit hlavně menším obcím. Navíc by se k návrhu mohlo podařit Senátu připojit ustanovení o tom, jak se bránit zneužívání tohoto práva. Vše je připraveno a na stole v mašličkách.

Oldřich Kužílek, poradce pro otevřenost veřejné správy, odborný garant Rekonstrukce státu