Při procházce noční Prahou jsou často k vidění zajímavě podivné věci. Nedávno jsem cestou kolem řeky uviděl viset na stromě dvě zelené koloběžky.

Jako správný houbař jsem se zastavil a podíval se kolem, jestli nenajdu nějaké další. Přes ulici jsem spatřil koloběžku v odpadkovém koši a za zastávkou na konci bloku jich bylo hned šest poházených na trávníku.

Koloběžka se v marseillském tarotu vykládá jako nedospělost, nedodělanost, chromost a bída. Vedle toho v české tradiční pohádce Princezna koloběžka, mocný král požaduje po vesnické dívence, že má přijet-nepřijet, být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a má mu přivézt dar-nedar. Takový požadavek se v rodinné terapii označuje odborně jako mindfuck. Partnerovi jsou systematicky předkládány neustálé protiklady, které vedou k výbuchům vzteku a násilí. V pohádce je vesnická dívka přirozeně za svou prozřetelnost oceněna nabytím kýženého stavu královského.

Se zelenou koloběžkou je tomu ovšem jinak než v pohádce. Problém je v tom, že ve veřejném prostoru městském se již nejedná o individuální dualitu mocný král-vesnická dívka, partner-partnerka nebo vykladač karet-zákazník. V tomto případě mluvíme o dualitě zelený jezdec-obyvatelé města. Koloběžkář, kterému k odrážení navíc pomáhá baterie, se tak stává pomyslným partnerem každého přihlížejícího. Svou koloběžkou vytváří nepříjemnou scénu, jejímiž aktéry jsou nutně a nedobrovolně všichni kolemjdoucí. Výsledkem je samozřejmě hněv hereckého souboru, sprosté nadávky a koloběžky ve Vltavě.

Současná generace, která vládne městu, strávila větší čas svého života v komunismu. Nedokáže se tedy naučit, a nejspíš už nikdy nenaučí, efektivně a bez skrupulí zakazovat věci, které vadí většině obyvatel.

Tato politická generace připomíná vesnické starce s nadčasovou moudrostí, kteří se řídí heslem: „Všechno jednou pomine, doufám, že se toho dožiju.” Sedí na terasách s vínem nebo pivem a na projíždějící zelené koloběžky leda utrousí: „Hele, koukej na toho pitomce, to by mě zajímalo, jestli si rozbije zobák.” Nepříliš užitečné.

Noční útoky na koloběžky jsou tak hezkým projevem mladé energie a vůle žít v dobrém městě, které se mimo putyku nejeví pouze jako jeden velký, nepovedený vtip. Je škoda, že pražští politici v noci spokojeně oddychují a ve dne jezdí na magistrát vlastními vozy. O hodně poznatků z města tím přicházejí.