O účtech na internetu
Solidní mladý muž by měl mít přehled o svých účtech, a tak jsem se zamyslel nad tím, kolik mám v současnosti otevřených internetových účtů pro různé aplikace, které používám.
Při prohlížení emailové schránky jsem si vzpomněl na tu parádu, když jsem šel koncem základní školy otevřít svůj první bankovní účet. Slunce svítilo, na nebi vymeteno a po vstupu do starobylé budovy v ulici Na příkopě mě uvítali mladí lidé ve slušivých oblecích. Bylo to lehce ceremoniální s dobrou dávkou tajemna a nové formy odpovědnosti.
V současnosti mám 3 účty na muziku, 5 účtů na mobilitu po městě a 8 účtů na udržování sociálních vztahů. Poté dalších 26 účtů, které spadají do kategorie „Různé” a „Na jedno použití”.
Ještě před několika lety bylo zakládání účtů otravná bariéra, kvůli které jsem rozčileně vypnul i třeba ilegální streamovací službu.
Kvůli ulehčení brouzdání začal Facebook a Google nepříjemné zakládání účtů ulehčovat. Dnes je možné, za drobný ústupek, skrz tyto dva giganty otevřít účet kdekoliv během vteřiny. Jediné, co se dnes požaduje je přihlášení k Facebooku nebo Googlu a souhlas k dalšímu zpracování osobních údajů, jako např. poskytnutí internetových adres všech vašich známých.
Doslechl jsem se, že rodiny, které byly minulým režimem více či méně pronásledované, zpravidla nepoužívaly telefonní adresář, protože se báli, že se k nim někdo vloupe a seznam si sebere. Neznámí lidé by se tak dozvěděli, s kým komunikujete a mohli by ohrozit vás i vaše známé!
V dnešní době to zní samozřejmě komicky. Avšak dejme tomu a představme si, že se v případě náhlého ochlazení společnosti nějaký váš známý rozhodne, že jste byl vždy podivín a i přes to, že se udávat nemá, tak se rozhodne vaše aktivity nahlásit. Přijde váhavým krokem na oddělení okresní policie, usadí se do místnosti a čeká na komisaře. Komisař vchází do místnosti.
„Pane, komisaři, nechce se mi, ale musím vám, říct…” začíná z potencionálního udavače lézt informace jako z chlupaté deky.
„Já vás rovnou zastavím, kolego,” praví přátelsky komisař. „My už od vás totiž vše víme, vy všem pravidelně hlásíte již několik let, kdo patří do vašeho okruhu přátel. Vy nám nemáte co říct,” uzavírá komisař s úsměvem a odvádí muže ven.
Zpátky do méně komické reality. Každý účet, ať internetový nebo papírový, dokládá z definice slova nějaký peněžní nárok. A to platí i v případě, že je většina účtů zdánlivě zdarma a poskytujete pouze osobní údaje a cookies.
Já osobně si nedovedu představit, že bych měl v našem městě založené účty ve 3 hospodách, 5 kavárnách a 8 restauracích. Nejen, že bych nejspíš v těchto podnicích trávil víc času než bych chtěl, ale i nutné vyřízení účtů by na sebe nenechalo dlouho čekat.
Při prohlížení emailové schránky jsem si vzpomněl na tu parádu, když jsem šel koncem základní školy otevřít svůj první bankovní účet. Slunce svítilo, na nebi vymeteno a po vstupu do starobylé budovy v ulici Na příkopě mě uvítali mladí lidé ve slušivých oblecích. Bylo to lehce ceremoniální s dobrou dávkou tajemna a nové formy odpovědnosti.
V současnosti mám 3 účty na muziku, 5 účtů na mobilitu po městě a 8 účtů na udržování sociálních vztahů. Poté dalších 26 účtů, které spadají do kategorie „Různé” a „Na jedno použití”.
Ještě před několika lety bylo zakládání účtů otravná bariéra, kvůli které jsem rozčileně vypnul i třeba ilegální streamovací službu.
Kvůli ulehčení brouzdání začal Facebook a Google nepříjemné zakládání účtů ulehčovat. Dnes je možné, za drobný ústupek, skrz tyto dva giganty otevřít účet kdekoliv během vteřiny. Jediné, co se dnes požaduje je přihlášení k Facebooku nebo Googlu a souhlas k dalšímu zpracování osobních údajů, jako např. poskytnutí internetových adres všech vašich známých.
Doslechl jsem se, že rodiny, které byly minulým režimem více či méně pronásledované, zpravidla nepoužívaly telefonní adresář, protože se báli, že se k nim někdo vloupe a seznam si sebere. Neznámí lidé by se tak dozvěděli, s kým komunikujete a mohli by ohrozit vás i vaše známé!
V dnešní době to zní samozřejmě komicky. Avšak dejme tomu a představme si, že se v případě náhlého ochlazení společnosti nějaký váš známý rozhodne, že jste byl vždy podivín a i přes to, že se udávat nemá, tak se rozhodne vaše aktivity nahlásit. Přijde váhavým krokem na oddělení okresní policie, usadí se do místnosti a čeká na komisaře. Komisař vchází do místnosti.
„Pane, komisaři, nechce se mi, ale musím vám, říct…” začíná z potencionálního udavače lézt informace jako z chlupaté deky.
„Já vás rovnou zastavím, kolego,” praví přátelsky komisař. „My už od vás totiž vše víme, vy všem pravidelně hlásíte již několik let, kdo patří do vašeho okruhu přátel. Vy nám nemáte co říct,” uzavírá komisař s úsměvem a odvádí muže ven.
Zpátky do méně komické reality. Každý účet, ať internetový nebo papírový, dokládá z definice slova nějaký peněžní nárok. A to platí i v případě, že je většina účtů zdánlivě zdarma a poskytujete pouze osobní údaje a cookies.
Já osobně si nedovedu představit, že bych měl v našem městě založené účty ve 3 hospodách, 5 kavárnách a 8 restauracích. Nejen, že bych nejspíš v těchto podnicích trávil víc času než bych chtěl, ale i nutné vyřízení účtů by na sebe nenechalo dlouho čekat.