Od nepaměti. Tak dlouho lidé užívají různé opojné a omamné látky, které jsou součásti mnoha rostlin, vyskytujících se v přírodě. Více než 4 000 druhů rostlin na světě obsahuje psychoaktivní látky a přibližně 60 z nich provází lidstvo po celou dobu jeho existence. Největší oblibu si během historie získal mák setý (Papaver somniferum), konopí (Cannabis sativa, C. indica) a rostlina koky (Erythroxylum coca) (Buxton, 2006).

Užívání psychoaktivních drog člověkem sahá do prehistorie. Již jeskynní malířství odpovídá transu a užívání drog (Woolaston, 2013). Archeologické nálezy dokazují jejich užívání až do doby před deseti tisíci lety. Nejranější dochované zápisy o užívání těchto rostlin pocházejí z třetího tisíciletí př. n. l. z Indie (A. S. Khan, 2017), avšak pohroužení se do změněného stavu vědomí je známo zejména v tradičních indiánských kulturách od nepaměti. V přírodě vyskytující se omamné látky sloužily lidstvu jako jeden z prvků sociální, kulturní a duchovní evoluce (Buxton, 2006). Bylinné drogy zaujaly také pozici platidla v prvotních směnných systémech, ceněny byly podobně jako barviva, vzácné kovy a koření. Tyto rostliny jsou v dějinách na všech kontinentech využívány k léčitelství, věštění, duchovním vhledům a jiným spirituálním praktikám a ceremoniím. Jenom čtyři kultury z 237 sledovaných ve světě nemají žádný historický záznam o užívání psychoaktivních látek, mezi něž patří například Inuité (Blum, 1969). Užívání omamných látek je tedy víceméně všudypřítomné pro celou lidskou historii.

Na příkladech opia, konopí a koky uvidíme, jak se vyvíjel vztah lidí k psychoaktivním látkám.


Opium

Mák setý se pěstoval již ve starém Egyptě (14. století př. n. l.). Na území starodávné Mezopotámie již v době 8 000 – 5 000 let př. n. l. byly doložitelně známy vlastnosti makové šťávy a na rozlehlých plochách z něj byl vyráběn božský lék proti bolesti – opium (Krmenčík, 2007). Po staletí se opium pouze popíjelo kvůli svým bolest utišujícím vlastnostem, s příchodem tabáku se potom v 16. století začalo kouřit a užívat se i rekreačně. V šestnáctém století začali Portugalci s masivní produkcí máku v Indii a prodejem zejména do Číny. Následně přebírají obchod s opiem Britové a Nizozemci, a opium se stává jedním z nejdůležitějších globálně směňovaných artiklů.

Obchod mezi západem a východem ovládly kolonizující země. Britská východoindická společnost v počátku 18. století vojensky převzala kontrolu nad produkcí opia v Indii, zemi s největší produkcí opia na světě, přičemž se násilně konfrontovala s domorodci, vlastníky půdy a také s Holanďany. Británie poté monopolizovala obchod s opiem a legálně jej dovážela do Evropy. Následné obsazení trhu v zemi s největší spotřebou opia na světě, v Číně, vedlo k opiovým válkám. Ty se konaly v polovině 19. století jako následek nesouhlasu s importem anglického opia z Indie do Číny, kde se v té době nepěstovalo, avšak mnoho Číňanů na něm bylo závislých, od císařského dvora až po chudou vrstvu. Následkem těchto prohraných válek byli Číňané nuceni otevřít císařské přístavy pro anglický obchod s opiem.

Obyčejně zboží putovalo z východu na západ (koření, keramika, hedvábí…), avšak v případě opia šlo zboží z východu opět na východ, pouze přes západní zprostředkovatele. Takováto evropská koloniální politika zvítězila nad domorodými tradicemi a autoritami, které nepodporovaly rekreační užívání opia (Buxton, 2006). Země východní Asie, které byly západními kolonizátory učiněny závislými na opiu, jej nemohly brát nikde jinde než od západních monopolních výrobců a jejich obchodníků. Velká část stříbra v západní Evropě pochází právě z těchto obchodů.

Ke konci 19. století se těžiště opiového trhu přesouvá do Evropy a USA, kam bylo hojně dováženo. Počátkem 20. století dochází k chemické revoluci a z opia se začíná vyrábět morfin a heroin, látky, které měly nezastupitelnou úlohu v obou světových válkách. Přípravky s přídavkem opia byly běžně dostupné v lékárnách, ale i obchodech s potravinami, pro všechny společenské třídy a děti jako medikament. Po válce se začínají zřizovat první kliniky na léčbu závislých. V padesátých letech počty předepsaných předpisů na opium na západě překračují uvěřitelné meze. V mnoha zemích přechází tyto látky v ilegalitu, čímž se rozvíjí černý trh (Buxton, 2006).


Konopí

Konopí indické (Cannabis indica) je jedna z nejstarších kulturních rostlin lidstva. Pochází z centrální Asie. Lékaři tisíce let př. n. l. vychvalují její účinky. Indická literatura (kolem roku 800 př. n. l.) uvádí, že konopí je lék proti mnoha nemocem a obtížím (tetanus, cholera, dna, bolest) a také je popisováno jeho užití v duchovní sféře, např. při uctívání boha Višnu (Krmenčík, 2007).

Léčivé účinky konopného oleje byly známy už 6 000 let př. n. l. Konopný olej hrál významnou roli ve venkovských jídelníčcích v centrální Asii, Rusku a na Balkáně po staletí (Roulac, 1997). Indická ajurvéda zmiňuje užívání této tradiční medicíny kolem roku 900 př. n. l. (A. S. Khan, 2017). Konopná vlákna se užívala pro výrobu látek, provazů nebo konopného papíru.

Během kolonizace se spolu s obyvatelstvem rozšiřuje do Ameriky, kde oblibou konopí vyčnívá zejména Jamajka. Od roku 1850 do roku 1937 bylo konopí ve Spojených státech odborně doporučováno proti více než sto nemocím, v Anglii byla konopím léčena královská rodina po třicet let a lékař královny Viktorie ve svém díle z roku 1890 popisuje konopí jako jedno z nejhodnotnějších léčiv pro člověka (Abel, 1980).

Bylina byla součástí tradičních ceremoniálů po celém světě, ať už náboženských, pohanských nebo šamanských. S příchodem monoteistických náboženství se stupňují systematické útoky proti původním zvyklostem, rituálům a tradicím domorodých lidí. Pohroužení se do změněných stavů vědomí psychoaktivními látkami bylo odsouzeno ze strany křesťanských autorit jako „zkratka k vyššímu stavu vědomí“, kterého by mělo být dosaženo pouze půstem, modlitbou nebo meditací. Brzy bylo požívání psychoaktivních látek vnímáno jako kacířství, rebelie a deviace (Buxton, 2006). Obřady a vhledy tak byly nahrazeny latinskými bohoslužbami v kostelech , které obvykle stály na místě posvátných hájů a svatyň.

Stejně jako v předešlých případech, konopí bylo v první polovině 20. století volně dostupné a známé jako medikament na mnohé neduhy. Od roku 1930 postavila konopí mimo zákon většina států USA a v roce 1961 také OSN v rámci Jednotné úmluvy o omamných látkách.


Koka

Účinky listů keře koky (Erythroxylon coca) jsou známy v Jižní Americe pravděpodobně více než 5 000 let. Indiánské legendy ze 14. století vypráví o božském listu, který zarmoucené rozveselí, hladové nasytí a vyčerpané posílí. Byl využíván také jako posilovací prostředek pro ulehčení pohybu ve vysokých horách. Dodnes roste vysoko v horách východní Afriky a jižní Arábie (Krmenčík, 2007). Španělé během kolonizace Jižní Ameriky udělali z listů koky platidlo a zdanění této drogy přinášelo velký výnos španělské ekonomice. Nicméně produkce a užívání listů se po dlouhou dobu omezovalo jen na území Jižní Ameriky, protože se tyto listy kazí a přepravovat je do Evropy nebylo možné (Buxton, 2006). Kokain, účinná látka z listů koky, byl izolován v čisté formě až v roce 1860. Následně se začal se hojně využívat v lékařství na psychologické problémy a jako anestetikum. Koka se stala velice populární v Evropě, zejména ve Francii. Běžně se přidávala třeba do vína a ne náhodou tvoří polovinu názvu firmy Coca Cola – původní receptura nápoje totiž obsahovala extrakt z jejích listů. Stejně jako heroin a morfin byla tedy veřejně široce propagovaná (Buxton, 2006).


Násilné přetržení tradic a znalostí o využití psychoaktivních rostlin na našem území

Pravděpodobně ve všech částech světa byly důležitou součástí rituálních obřadů psychoaktivní rostliny. Zhruba 4 000 let starý a částečně přežívající dodnes je houbový kult indiánů střední Ameriky. Mezi tradiční psychedelika patří lysohlávky (Psilocybe mexicana s největším rozmachem u Aztéků, avšak vyskytují se po celém světě v různých druzích). Epidemie popisovaná jako „svatý oheň“, příčina poměrně častých i hromadných otrav žitem v Evropě, v době středověku, měl za příčinu námel neboli paličkovice nachová (Claviceps purpurea). Špatnou pověst měly i tzv. drogy nočních stínů, jako jsou bobule rulíku zlomocného (Atropa belladona), kořen mandragory (Mandragora officinalis), durman (Datura) či semena blínu (Hyoscyamus niger) (Krmenčík, 2007).

Zde se dostáváme k otázce, proč jsou některé rostliny u šamanů, kteří žijí tisíce let podle svých původních zvyklostí a tradic, považovány za božské, léčivé rostliny, zatímco my na ně nahlížíme jako na jedovaté a neznáme pro ně využití. Odpověď na tuto otázku pravděpodobně nalezneme v prvním globálním politickém procesu – christianizaci.

Tento pojem zahrnuje proces přetvoření původní pohanské, slovanské kultury, náboženských představ, významných pohanských míst, písma a kalendáře tak, aby vyhovovaly potřebám křesťanství. V období antiky proběhl ve jménu Boha hon proti domorodým náboženským zvykům, rituálům a šamanismu, léčitelství a okultismu. Proces byl umocněn prohlášením pohanských bohů za démony, tradičních zvyků za čarodějnictví a přísně se zakázalo praktikování starých obřadů pod trestem mučení nebo smrti. Přeměna domorodých náboženských a kulturních činností a představ do křesťanské podoby byla oficiálně schvalována. Tímto procesem se ztratily mnohé znalosti o účincích rostlin, rostoucích v našich podmínkách. Měli jsme také své šamany, čarodějky, vědmy, druidy a léčitele, avšak většina z nich byla upálena za čarodějnictví či jinak odstraněna pod nálepkou kacířství či jiné politické nekorektnosti. Christianizace se stala nástrojem kontroly lidu. Na tisíc let upadli léčitelé, bylinkáři a různí šamani v nemilost, tradice míchání opojných lektvarů se vytratila. Proto dnes chodíme obloukem kolem našich jedovatých rostlin, ale létáme do Jižní Ameriky, protože tam mají posvátnou Ayahuascu.


Příchod doby chemické

S příchodem monoteistických náboženství, jak již bylo zmíněno, se od psychoaktivních bylin upustilo, propadly v ďábelskou nemilost, protože slovo boží, které káže církev, je jediné správné. Až kolem 15. století se místy opět zkoumá využití drog a zejména opium a konopí se znovu vrací jakožto léčebný prostředek do společnosti. Politické a socio-ekonomické změny v 15. až 16. století vedou k radikální změně pohledu na drogy a obchod s nimi. Objevení Nového světa a vznik mezinárodních obchodních spojení mění model užívání a výroby psychoaktivních látek, drog. Roste produkce hlavně koky a opia a tyto produkty se stávají mezinárodně směňovaným zbožím.

K obrovskému rozšiřování drog zejména v Evropě a Severní Americe docházelo teprve s dobou velkých objevů v 19. století z důvodu rozvoje farmaceutického výzkumu a průmyslu. V této době nastává doslova chemická revoluce. Došlo k izolování mnoha alkaloidů – např. v roce 1803 morfin, 1820 kodein, 1828 nikotin, 1833 atropin, 1859 kokain, 1887 efedrin. Brzo poté se většina těchto látek začala komerčně vyrábět, např. morfin od roku 1828, kokain od 1862 a heroin od roku 1862. Automatizace farmaceutického průmyslu umožnila rozšířit po světě léčiva s obsahem zmíněných omamných látek. I tabákovém v průmyslu dochází k automatizaci procesu, což umožňuje v 19. století uvést na trh cigarety. Kolem roku 1855 podle odhadů pravidelně užívaly drogy stovky milionů lidí – 10 milionů lidí koku, až 300 mil. lidí konopí a 400 mil. lidí opium (Buxton, 2006).

V té době se v mezinárodním měřítku objevila potřeba regulovat negativní účinky drog a začínají mezinárodní jednání o narkotikách. V roce 1909 se konala Šanghajská konference ohledně rezoluce proti kouření opia a požadavek kontroly drog. V roce 1912 byla sjednána první tzv. Haagská mezinárodní opiová konvence s požadavky ohledně omezení výroby a obchodu s opiáty a kokainem pouze na lékařské účely a vznikly také kontrolní režimy na úrovni států. Dále v roce 1925 byla v Ženevě sjednána Mezinárodní opiová úmluva, která zavazovala vlády podávat roční statistická hlášení o výrobě opia, koky a konopí a čtvrtletní zprávy o exportu a importu drog. Závazky z mezinárodních úmluv se staly základem pro protidrogové zákony v jednotlivých zemích (Štáblová et al., 2005). Tak bylo postaráno o regulaci trhu s drogami.

Od počátku 20. století společnost rozdělila drogy na legální a ilegální. V případě důležitých léčiv se v mnoha zemích na světě velmi zpřísnila pravidla výroby. V případě ilegálních drog je prodej zakázán a trestán.


Počátek „chemického experimentování“ na lidech (Případ USA)

Jak již bylo zmíněno výše, opiáty jako morfin, heroin nebo jiné z dnešního pohledu tvrdé drogy jako např. kokain byly k dispozici v běžných obchodech, bez předpisu, přidávaly se i do některých léků pro děti. S trochou nadsázky by se dalo říct, že na nich byla odkojena válečná generace. Jenže lidé se stávali závislými a vznikaly z toho mnohé problémy.

V roce 1961 byla uzavřena v New Yorku mezinárodní Jednotná úmluva o omamných látkách (Single Convention on Narcotic Drugs) o zákazu všech drog lidem škodlivých, která byla podpořena dalšími dohodami v pozdějších letech (1971, 1988).

Závislost na omamných látkách včetně alkoholismu a závislosti na nikotinu se začínají posuzovat jako psychiatrické poruchy. Čím dál více je podporována prevence závislosti, její léčba a také výzkum mechanismů závislosti. Navzdory tomu se stále rozšiřuje škála užívaných drog a zvyšuje se počet lidí na drogách závislých (Krmenčík, 2007).


Závěr

Jsme součástí přírody a ta je plná vědomí měnících látek. Všelijaké houby, žáby, rostliny, dřeviny, plody či klíčky mají halucinogenní účinky a je nevyhnutelné, že jsme se s nimi v minulosti setkávali. Po celou dobu evoluce jsme se úspěšně vyvíjeli z údajné opice, až do podoby Homo sapiens sapiens, a to díky přírodě a její síle.

S příchodem křesťanství se z šamanů a léčitelů stávají šarlatáni, kacíři a čarodějnice a všichni tito tradiční znalci bylin a přírody jsou systematicky pronásledováni a likvidováni. Proto u nás byla přetržena znalost přípravy posvátných nápojů, jakým je například ayahuasca pro indiány. Proto se mnozí duchovní badatelé vypravují přes oceán do ayahuascových hotelů, a ne za našimi šamany pro například durmanovou seanci. (Toxicita durmanu, jakož i ostatních rostlin obsahujících anticholinergní tropanové alkaloidy, je však samozřejmě nesrovnatelně vyšší než u klasických psychedelik včetně ayahuasky.)

Posledních asi dvě stě let se hojně rozvíjí farmaceutický průmysl, a protože konkrétní lék si doma nikdo zadarmo nevypěstuje, bylo nutné přesvědčit většinu lidí, že je bezpečnější a lepší věřit odborníkům – lékařům a tomu, co nám předepíší a my jim zaplatíme. Vznikla tak postupně závislost většiny lidí na chemických látkách – lécích –, a na někom, kdo nám řekne, „co nám je“. Nyní je většina lidí zvyklá automaticky se svými neduhy vyrazit k lékaři pro léky, místo abychom se léčili z přírody, jak tomu bylo statisíce let předtím.

Zapomněli jsme, že v přírodě se vyskytující omamné látky sloužily celému lidstvu jako jeden z prvků sociální, kulturní a duchovní evoluce. V každé osadě byl nějaký šaman, druid, léčitel, mág anebo kněz, kteří sílu mocných bylin znali a používali. Tyto byliny dokázaly a dokáží zahnat tělesné a duševní neduhy, pozvednout ducha, odpovědět na niterné otázky, ale užívaly se hojně také jako platidlo všude po světě. Sloužily jako zdroj inspirace pro nesčetná a nenahraditelná umělecká, vědecká a myslitelská díla. Bylo o nich napsáno nespočet slov – básní, rozborů, traktátů. A nespočet se jich ještě napíše.


David Hmíra



Chcete podpořit výzkum psychedelik v České republice? Můžete tak učinit skrze PSYRES Nadační fond pro výzkum psychedelik: www.psyresfoundation.eu. Děkujeme.


Zdroje:
ABEL, E. (1980). Marijuana, the First Twelve Thousand Years. New York. Phenum Press.
BLUM, R. (1969). “Society and Drugs". Jossey-Bass: San Francisco.
BUXTON, J. (2006). “The political economy of narcotics: production, consumption and global markets”, Fernwood publishing, Canada.
KHAN, A. S. Flowering Plants: Structure and Industrial Products. John Wiley, 2017.
KRMENČÍK, P., 2007: Enpsyro. Historie užívání drog. Encyklopedie psychotropních rostlin. [online]. [cit. 2017-03-19]. http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?L=0&P=2016&R=pj3ohis
PROFANT, V (2017). Mimořádné události v souvislosti s užitím omamných a psychotropních látek v Jihočeském kraji. https://theses.cz/id/3rf8ll/21446197
ROULAC J. (1997). Hemp Horizons: The Comeback of the World’s Most Promissing Plant. White River Juntion, VT
ŠTÁBLOVÁ, R., BREJCHA, B. et al. (2005) Drogy: vybrané kapitoly. Vydavatelství PA ČR, Praha
WAYOFLEAF STAFF (2020) “When Did Cannabis Become Illegal? [Facts]”. Www.wayofleaf.com [online]. 2020 [cit. 2020-07-09]. Dostupné z: https://wayofleaf.com/blog/when-did-marijuana-become-illegal-in-the-u-s
WOOLLASTON V. (2013) ”Were cave-painters on DRUGS? New study claims paintings show prehistoric man was 'high' on psychedelic plants” [online]. DailyMail.co.uk, 2013 [cit. 2020-07-09]. Dostupné z: https://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2363958/Did-cavemen-DRUGS-New-study-claims-early-paintings-prehistoric-man-high-psychedelic-plants.html