Na celém světě jsou lidé posedlí pojmenováváním nejrůznějších hnutí, institucí či projektů po známých osobnostech. Jestliže se ovšem ona původně bohulibá akce zvrhne a zpronevěří svému původnímu poslání, nemají její představitelé dost sebereflexe, aby jménu někdejší vědecké či morální autority odňali břímě zdobit zkorumpovaný nebo zkrachovalý projekt. V této souvislosti je třeba zmínit např. Strakovu akademii. Hrabě Straka, který před třemi sty lety zanechal finanční prostředky na vzdělávání nemajetných, z nichž byla mnohem později vystavena budova, v níž se dnes schvalují projekty na okrádání invalidů a tunely při zakupování armádního vybavení, by byl asi dost nerad. Třeba by se i ohradil proti užití svého jména v dané souvislosti. Stejně tak, kdyby se v budoucnu uvažovalo o privatizaci pražského letiště, bylo by možná lepší, kdyby po dobu zlodějských aktivit při tomto prodeji někdo změnil jeho název, aby neneslo jméno takové morální autority, jako byl prezident Havel.
Zvláštní problematikou je dobrovolné vtisknutí názvu firmy nebo jejího produktu nějaké pofiderní akci. Třeba taková Gambrinus liga je toho typickým příkladem. Jak někdo může podporovat nemalou finanční částkou ligu, o které si i v zahraničí, kde se toto pivo pije, vykládají o ztracených taškách s kompromitujícími materiály na korupci. A to ještě nemluvím o divadelních představeních s bafuňáři a rozhodčími nebo třeba o zatýkání představitelů této ligy zásahovou jednotkou na dálnici do Prahy. Osobně však v tomto případě zastávám názor, že to je problém pivovarnického koncernu a je jenom na něm, že této špíně dává své dobré, byť hodně bezchutné, jméno.
Rodiče mě učili, že se nemám trefovat do mrtvých a raději je vzpomenout v modlitbách. Ale přesto nemohu opomenout nebo spíš proto v tomto příspěvku musím vzpomenout osobnost, která propůjčila své jméno všem lumpárnám a lumpům v Česku, totiž Johanna George Grasela, či chcete-li Jana Jiřího Grázla. Tato postava počátku 19. století proslula zákeřnými loupežnými přepadeními, mezi nimiž nechybělo ani několik vražd v kraji jižních Čech, jižní Moravy a Dolních Rakous. Dodnes se na Jindřichohradecku traduje velmi symbolická příhoda o přepadení vesnického faráře v Matějovci, v rámci níž byl nejen okraden místní duchovní, ale i vážně zdravotně postižená babka, kterou z milosrdenství farář nechal obývat komůrku na faře.
Domnívám se, že do pojmenovávání „sociálních karet“, fotbalových soutěží a budov by se měl vnést konečně nějaký pořádek a měla by nést jméno osobností, popř. zvířat, které takové věci budou důstojně reprezentovat. Co takhle: Grázlova karta, Ivánkova liga a stračí akademie?