Přiznám se rovnou, občas z experimentálních důvodů zabrousím na nějakou dražbu v exekuci zabavených věcí. Dokonce už jsem od těch nebožáků, co je „drtí bohatí“ zakoupil několik drobností. Jednou to bylo několik lahví drahého vína, jindy krabice Studentských pečetí a jednou dokonce buben s prodlužovačkou na chalupu. Osobně nic špatného v obecné rovině na exekucích a dalších nástrojích průchodu spravedlnosti nevidím. Vždy si ovšem všímám toho, zda je soutěž férová a transparentní, jenže ona většinou není.
Abych doložil své přirovnání z nadpisu, dovolím si odcitovat mého oblíbeného autora Wilbura Smithe. Ve své knize Dravec velmi výstižně líčí „férová“ pravidla při dražbě otroků počátkem 17. století v holandské kolonii Mys Dobré naděje.

V dražbě zůstali jen povozník a Buzzard.
"Čert aby spral toho ťulpasa!" vrčel Cumbrae. Otočil hlavu a očima vyhledal svého bocmana. Samu Bowlesovi zasvítily oči, přikývl a se svými muži v patách se protáhl mezi diváky a stoupl si za vytrvalého povozníka.
"Šestnáct set," zařval Buzzard, "a vem tě čert!" Povozník otevřel ústa připravený jít výš, ale něco ho píchlo do žeber.
Když zahlédl nůž v Samově pěsti, zavřel ústa a zbledl jako velrybí kostice.
"Je řada na vás, mijnheer Tromp!" vybízel Hop, ale polekaný zájemce už mířil k osadě.

Nechutná dávná historie, řeklo by se, ale ono to občas velmi podobně vypadá na současných dražbách věcí, které zabavili dlužníkům exekutoři dnes. Přitom by stačily nepatrné legislativní změny a vše by probíhalo jako u lidí.
Tak naposledy před vánočními svátky dražba soukromého exekutora v nějakém potemnělém skladišti. Zapsal jsem se, vyfasoval cedulku s nápisem „46“ a čekal na dražbu s vínem, které bych si nemohl dovolit, kdyby se prodávalo za plnou cenu. Je to tady, vyvolávací cena činí třetinu odhadní ceny, ve hře asi dvacet dražitelů. Velká část dražitelů v reakci na vyvolávací cenu zvedá ruku se svým číslem a tak činí nabídku vyvolávací ceny. Tak proč ne? Přihazuji o pajcku, ať máme hodobožové víno se stylovou cedulkou „exekučně zabaveno“ na svátečním stole. V tom mě však okřikne nějaký místní vetešník s argumentem: „Když budeš, vole, přihazovat, budeme z toho mít všichni hovno!“ A skutečně všichni ostatní mou nabídku dorovnali stejnými nabídkami a losuje se. Jeden z dvaceti je vylosován a odnáší si krabici s alkoholem za třetinu reálné ceny. Licitátor je spokojen, bylo to rychlé a nekonfliktní. Problém je, že někdejšímu vlastníkovi věci se díky podobné praxi buď odmázne menší částka z dluhu, popř. po uspokojení věřitele zbude menší částka k jeho výplatě.
Právní thriller však ještě nekončí, za čtvrt hodiny má proběhnout další dražba. Licitátor se slušně optá přítomných, zda jim nevadí, že by se začalo o čtvrt hodiny dřív. Kupodivu nikomu z přítomných nevadí, že nemohou dorazit další, co by se chtěli dražby zúčastnit a tak se šmelí v pohodě dál. Populární losovačky střídají jedna druhou a skladiště překupníků se plní zbožím, zatímco nepřítomní dlužníci jsou díky nastavenému systému a protizákonnému přístupu licitátora okrádání více a více.
Co by se dalo změnit? Odpověď je naprosto jednoduchá, zákaz dorovnávání na stejný příhoz. Kdo chce věc získat, musí dát vyšší nabídku než ten předchozí. Není tajemství, že ve většině dražeb, jež provádí soudní úředník, taková praxe funguje. Taky by občas neškodilo, kdyby nějaký zástupce Ministerstva spravedlnosti zvedl zadek z vyhřáté podskalské kanceláře a na takovou dražbu zašel a v případě zjištěných protizákonností věc řešil s příslušnou stavovskou organizací kázeňsky.
Dlužno podotknout, že některé legislativní počiny, účinné od 1.1.2013 eliminovaly část některých jiných nestandardností v souvislosti s dražbami. Byla totiž zavedena možnost uplatnění dodatečné nabídky, která by převyšovala o 20 % tu nejvyšší doposud učiněnou. To zabrání odprodeji nemovitostí v dražbě hluboko pod reálnou cenou.