Před 16 měsíci nabyl účinnosti revoluční zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ale nijak jsem nezaregistroval, že by orgány činné v trestním řízení existenci této stěžejní normy už zaregistrovaly. Přitom pokud by něco mohlo protikorupčnímu boji vtisknout novou účinnou zbraň, je to právě tato norma.

Začnu příkladem z českých luhů a hájů, soukromou společností, která čerpá peníze z evropských fondů, zkresluje údaje a výjimečně to praskne. Za současné situace vypadá praxe asi tak, že hází vinu jeden zaměstnanec na druhého, papíry vzala ta velká vichřice, co byla na podzim a majitel podvodné firmy se vesele směje, neboť jako sankce za jím organizované lumpárny hrozí pouze přiškrcení eurovodů.

Naproti tomu kdyby se metla na právnické osoby rozhvízdala po hřbetech společností, které mají ve vínku parazitování na stovkách miliard, jež mohly naši zemi posunout o pár let kupředu, mohli bychom mít nejen o ty ušetřené prostředky navíc, ale k veřejnému blahu by přispěl i zabavený majetek oněch nepoctivých příživníků. V našem příkladě europračkové společnosti není sice za popsaného stavu absence důkazů možné odsoudit konkrétního zaměstnance, ale společnosti by hrozila tučná pokuta, zákaz čerpat veřejné peníze nebo dokonce trest v podobě propadnutí veškerého majetku. Majitel, jenž o zlodějinách věděl, by byl spravedlivě potrestán a majitel, který o ničem nevěděl, by si jistě rád vzpomněl, kam vítr usvědčující papíry odvál, aby před soudem mohl tvrdit, že ty podvody byly sóloakcí jeho zlotřilých zaměstnanců a potrestáni proto mají být oni a ne on jako majitel společnosti.

Problém podle některých vládních představitelů tkví v tom, že přes rok a čtvrt účinný zákon nikdo neumí aplikovat, proto jenom zdobí zadní police policejních služeben a coby ikonka s nápisem „nepotřebné zákony“ se krčí někde na ploše počítačů státních zástupců. Fakticky tu dochází k amnestii skutků, jež naši zemi posunuly ke stavu, kdy si Kalousek odnáší cenu pro nejlepšího ministra financí „rozvojových států.“

Účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob by se dal ještě spojit s jedním protikorupčním nástrojem, a to zákonem o ochraně oznamovatelů. Kdyby totiž oznamovatel korupce nebo jiné kriminální aktivity, která sžírá náš stát, dostával nějaký podíl z uložené sankce právnické osoby v případě, že na onu protiprávní aktivitu upozorní a pomůže ji prošetřit a pachatele usvědčit, byl by to již pro nepoctivou obchodní společnost, družstvo nebo třeba politickou stranu tak vražedný koktejl, že by se skutečně naprosto nepřijatelná míra rozkrádaček veřejných prostředků zredukovala na minimum.

Závěrem si dovolím nabídnout odpověď na logickou otázku, proč takový zajímavý zákon hibernuje? Mezi právními subjekty, jež mohou být odsouzeny za praní špinavých peněz, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky či různé formy podvodů, totiž mohou být i politické strany. Mimochodem právnická osoba, politickou stranu nevyjímaje, může být odsouzena i za kuplířství, což je právě delikt, který ve spojení s politickou prostitucí zapříčiňuje nemožnost prosazení účinných protikorupčních předpisů a jsou-li již ve sbírce zákonů otištěny, nějak se zapomínají používat, popřípadě novelizovat, tak aby se používat mohly.