„Česká cesta“ spravování státního majetku
Nestává se moc často, aby na jednání vlády byl zařazen bod, v němž jiná ministerstva dopředu ve svých připomínkách upozorňují na to, že předložený materiál je v rozporu s programovým prohlášením vlády, v rozporu s minulým usnesením vlády a v rozporu s doporučením sněmovny. Ano. Všechny tyto pochybnosti na sobě nese Koncepce ministerstva zemědělství k hospodářské politice státního podniku Lesy ČR od roku 2012, kterou má Nečasova vláda projednat. Ať již bude tato koncepce schválena, nebo ne, svědčí o naprostém selhání současného vedení LČR a ministerstva zemědělství.
Koncepce tak, jak je představena, neumožní malým a středním firmám ucházet se o vypsané zakázky u LČR a umožní pouze jejich zaměstnávání formou subdodávky. Argumentace, že budou pracovat jako subdodavatelé u vítěze komplexní zakázky, je sice pravdivá, ale pro malé firmy diskriminační. Dnes malé firmy či živnostníci závislí na lesnictví spíše krachují, než aby nové firmy vznikaly. Řešení by přitom bylo jednoduché. Vytvořit větší množství menších smluvních územních jednotek, kde by i menší firmy mohly do soutěže vstupovat a živnostníci by své služby nabízeli více firmám.
Do vedení LČR by měl nastoupit někdo, kdo konečně udělá pořádek a odřízne všechny penězovody vedoucí všude možně, jen ne do státní pokladny. Politická korupce je skutečnost, která se vyskytne v každé společnosti. Ovšem v každé zemi panují jiná specifika. Podstatou té české cesty je de facto její legálnost a mazanost jejích aktérů. Česká cesta správy nad státním majetkem má několik variant. Tou první je to, že majetek sice zůstane ve státních rukou, ale postupně se salámovou metodou natolik oseká, že pak je opravdu nejvýhodnější se ho zbavit. Další variantou je ponechání vlastnictví v rukou státu, ten ale z tohoto vlastnictví má jen nepatrný zlomek příjmu. Proběhne tak „vnitřní“ privatizace podniku nebo celého sektoru. A touto cestou se vydávají nyní Lesy ČR.
Celá situace zatím směřuje k vytvoření monopolizace, kdy hospodaření se státními lesy bude mít na starosti několik „dobře známých a prověřených“ firem. Vlk se nažral (politické a zájmové skupiny) a koza zůstala celá (společnost bude uklidněna, státní lesy se prodávat nebudou). Co bude následovat dále, si můžeme domyslet.
Koncepce tak, jak je představena, neumožní malým a středním firmám ucházet se o vypsané zakázky u LČR a umožní pouze jejich zaměstnávání formou subdodávky. Argumentace, že budou pracovat jako subdodavatelé u vítěze komplexní zakázky, je sice pravdivá, ale pro malé firmy diskriminační. Dnes malé firmy či živnostníci závislí na lesnictví spíše krachují, než aby nové firmy vznikaly. Řešení by přitom bylo jednoduché. Vytvořit větší množství menších smluvních územních jednotek, kde by i menší firmy mohly do soutěže vstupovat a živnostníci by své služby nabízeli více firmám.
Do vedení LČR by měl nastoupit někdo, kdo konečně udělá pořádek a odřízne všechny penězovody vedoucí všude možně, jen ne do státní pokladny. Politická korupce je skutečnost, která se vyskytne v každé společnosti. Ovšem v každé zemi panují jiná specifika. Podstatou té české cesty je de facto její legálnost a mazanost jejích aktérů. Česká cesta správy nad státním majetkem má několik variant. Tou první je to, že majetek sice zůstane ve státních rukou, ale postupně se salámovou metodou natolik oseká, že pak je opravdu nejvýhodnější se ho zbavit. Další variantou je ponechání vlastnictví v rukou státu, ten ale z tohoto vlastnictví má jen nepatrný zlomek příjmu. Proběhne tak „vnitřní“ privatizace podniku nebo celého sektoru. A touto cestou se vydávají nyní Lesy ČR.
Celá situace zatím směřuje k vytvoření monopolizace, kdy hospodaření se státními lesy bude mít na starosti několik „dobře známých a prověřených“ firem. Vlk se nažral (politické a zájmové skupiny) a koza zůstala celá (společnost bude uklidněna, státní lesy se prodávat nebudou). Co bude následovat dále, si můžeme domyslet.