Lidé, co věří sKartě, existují jen v Kalouskových pohádkách
Miroslav Kalousek na obranu sKaret vyložil všechny své trumfy. Své argumenty předkládá jako dogmata. Oznamuje, nezdůvodňuje.
SKarty jsou podle něj „hospodárné a odpovědné“, znamenají „úsporu čtvrt miliardy korun ročně“ a zrušením prý „zradíme čtvrt milionu lidí, kteří systému uvěřili a pokládají ho za výhodný“. Chce se mi dodat – a jestli neumřeli, tak žijí dodnes.
Začněme odzadu. Čtvrt milionu lidí věřících a fandících sKartám žije jen ve fantaziích Miroslava Kalouska. Připomeňme, jak přišla sKarta ke svým „fanouškům“. Ministr Jaromír Drábek (stále TOP 09) prohlásil například 31. srpna 2012: „Pokud někdo nebude chtít sociální kartu převzít, tak samozřejmě o dávky nepřijde. Budou vypláceny dál a schraňovány na technickém účtu. Ve chvíli, kdy se klient rozhodne si sKartu převzít, bude mít možnost ty dávky čerpat.“ Jak velkorysá nabídka. Nemusíte sKartu převzít – o peníze nepřijdete, jen je nedostanete do ruky až do doby, než přijdete k rozumu a začnete sKartám, slovy Miroslava Kalouska„věřit a pokládat je za výhodné.“ Ze sociálně potřebných odolalo této nabídce pouhé jedno procento příjemců dávek. Mají můj obdiv. Ostatní se báli o své dávky, mysleli si totiž, že ministr Drábek nelže. Ministr Drábek ale bohapustě lhal a pod jeho vlivem i všechny Úřady práce.
Osmdesát procent držitelů sKaret mělo před převzetím sKarty svůj účet, na který dávky chodily. Po převzetí sKarty jim peníze chodí přes dva účty. U nás doma se tomu říkalo „jako u blbejch“. Kvůli rodičovskému příspěvku si kartu vyzvedla i moje žena a hodila ji a do šuplíku. Důležitá je informace, která z toho všeho vyplývá – osmdesát procent sKaret je zcela zbytečných. Kde je ta úspora? Kde je ta hospodárnost? Kde je ta odpovědnost? Karty musí nyní tisknout stát a jedna stojí 240 Kč. To není levný špás.
Miroslav Kalousek předkládá dva relevantní argumenty. Finance na sKartách jsou chráněny proti exekucím a sKarta může zkomplikovat zneužívání sociálních dávek. Může. Ale nečiní tak, technicky to totiž není dořešeno. Odpovědné řešení by tedy mělo vypadat následovně. Před exekucí je nutné legislativně ochránit i dávky vyplácené v hotovosti a na složenku. Všeobecné sKarty je třeba zrušit a ponechat je jen těm občanům, kteří prokazatelně zneužili nějakou sociální dávku, navíc je toto řešení třeba do systému implementovat, protože systém zatím v této podobě nefunguje. Tak totiž byly sKarty na začátku koncipovány - a dnes je z nich něco úplně jiného.
A až se Česká spořitelna přihlásí o investované stamiliony, mělo by se na Ministerstvu práce a sociálních věcí odpovědným pracovníkům podle zákoníku práce vzít čtyřiapůlnásobek měsíčního platu za to, že svému zaměstnavateli, Českému státu, pod vedením TOP 09 způsobili tak velikou škodu.
SKarty jsou podle něj „hospodárné a odpovědné“, znamenají „úsporu čtvrt miliardy korun ročně“ a zrušením prý „zradíme čtvrt milionu lidí, kteří systému uvěřili a pokládají ho za výhodný“. Chce se mi dodat – a jestli neumřeli, tak žijí dodnes.
Začněme odzadu. Čtvrt milionu lidí věřících a fandících sKartám žije jen ve fantaziích Miroslava Kalouska. Připomeňme, jak přišla sKarta ke svým „fanouškům“. Ministr Jaromír Drábek (stále TOP 09) prohlásil například 31. srpna 2012: „Pokud někdo nebude chtít sociální kartu převzít, tak samozřejmě o dávky nepřijde. Budou vypláceny dál a schraňovány na technickém účtu. Ve chvíli, kdy se klient rozhodne si sKartu převzít, bude mít možnost ty dávky čerpat.“ Jak velkorysá nabídka. Nemusíte sKartu převzít – o peníze nepřijdete, jen je nedostanete do ruky až do doby, než přijdete k rozumu a začnete sKartám, slovy Miroslava Kalouska„věřit a pokládat je za výhodné.“ Ze sociálně potřebných odolalo této nabídce pouhé jedno procento příjemců dávek. Mají můj obdiv. Ostatní se báli o své dávky, mysleli si totiž, že ministr Drábek nelže. Ministr Drábek ale bohapustě lhal a pod jeho vlivem i všechny Úřady práce.
Osmdesát procent držitelů sKaret mělo před převzetím sKarty svůj účet, na který dávky chodily. Po převzetí sKarty jim peníze chodí přes dva účty. U nás doma se tomu říkalo „jako u blbejch“. Kvůli rodičovskému příspěvku si kartu vyzvedla i moje žena a hodila ji a do šuplíku. Důležitá je informace, která z toho všeho vyplývá – osmdesát procent sKaret je zcela zbytečných. Kde je ta úspora? Kde je ta hospodárnost? Kde je ta odpovědnost? Karty musí nyní tisknout stát a jedna stojí 240 Kč. To není levný špás.
Miroslav Kalousek předkládá dva relevantní argumenty. Finance na sKartách jsou chráněny proti exekucím a sKarta může zkomplikovat zneužívání sociálních dávek. Může. Ale nečiní tak, technicky to totiž není dořešeno. Odpovědné řešení by tedy mělo vypadat následovně. Před exekucí je nutné legislativně ochránit i dávky vyplácené v hotovosti a na složenku. Všeobecné sKarty je třeba zrušit a ponechat je jen těm občanům, kteří prokazatelně zneužili nějakou sociální dávku, navíc je toto řešení třeba do systému implementovat, protože systém zatím v této podobě nefunguje. Tak totiž byly sKarty na začátku koncipovány - a dnes je z nich něco úplně jiného.
A až se Česká spořitelna přihlásí o investované stamiliony, mělo by se na Ministerstvu práce a sociálních věcí odpovědným pracovníkům podle zákoníku práce vzít čtyřiapůlnásobek měsíčního platu za to, že svému zaměstnavateli, Českému státu, pod vedením TOP 09 způsobili tak velikou škodu.