Svatý Václav je významnou postavou historie a církevních dějin. Je však ještě něčím více. Je symbolem naší příslušnosti k západní civilizaci. Už proto je název jeho svátku zvolen více než vhodně. Vzhledem k současné situaci je také vysoce aktuální. V čase, kdy slavíme letošní Den české státnosti, jako by se opět rozhodovalo, zda patříme na Západ, či na Východ.

Když 1. republika v roce 1929 slavila svatováclavské milénium, silně si připomínala právě skutečnost, že kníže Václav náš stát nasměroval pryč od Byzance a směrem k Západu. Sám T. G. Masaryk pojal tento svátek jako obranný, jako ukázku schopnosti republiky hájit svoji svébytnost a nezávislost. O sv. Václavovi mluvil jako o knížeti míru, ale zároveň vládci, který bránil a ubránil existenci přemyslovského státu.

Sv. Václav je patronem české země právem. Po více než tisíci letech můžeme plně ocenit jeho prozíravé rozhodnutí. Západ znamená lidská práva a svobody. Právní stát a vládu práva. Ekonomickou svobodu a prosperitu. A v neposlední řadě mír a bezpečí. To vše ovšem neplatí automaticky. Ale právě a jen do té doby, dokud trvá západní civilizace. Jsme skutečně připraveni ji hájit?

Každý pád začíná zradou hodnot. Naše civilizace je dostatečně bohatá, abychom se nemuseli bát skutečného nedostatku a bídy. Je dostatečně silná, abychom nemuseli mít strach z přepadení a vojenské porážky. Ale jsme na tom stejně dobře duchovně? Jsme připraveni bránit naše principy a hodnoty? Protože náš blahobyt a bezpečí stojí na těchto hodnotách a principech, ne obráceně.

Hodnoty nejsou luxus, který si dovolíme, když se nám daří dobře. Naopak. Jen díky tomu, že naši předkové (jimž se dařilo daleko hůře, než dnes nám) se po staletí drželi civilizačních hodnot Západu - křesťanské morálky, římského práva, antické filosofie a z nich vyrůstajícího volného trhu a parlamentní demokracie - jsme dnes tím, čím jsme a můžeme žít tak, jak žijeme.

Z vědomí společných hodnot také vyrůstá vůle k obraně. Ale neztratili jsme už masarykovský étos? Kolik lidí podporuje zvyšování výdajů na obranu? Jsem rád, že se vláda zavázala alespoň mírně vylepšit armádní rozpočet, ale KDU-ČSL žádala více. Ti, co nám to dnes chtěli vyčítat, by nám vyčetli dvojnásob, kdybychom podcenili bezpečnostní hrozby.

Svět není bezpečný. Globální terorismus, který dlouhá léta vyčerpává značnou část obranných kapacit Západu, se s Islámským státem posunul na vyšší, daleko hrozivější úroveň. Rusko nám ukázalo, co jsme tušili už dávno - že naše vojenská připravenost a vůle k obraně jsou slabé. Z ukrajinské lekce si musíme vzít ponaučení. Jinak příště může být daleko hůř.

Daleko hůře může především proto, že se ukazuje nejen naše vojenská slabost. Ale bohužel právě slabost hodnotová. Koneckonců i přes nízké obranné rozpočty je NATO stále zdaleka nejsilnější obrannou aliancí světa. A při troše dobré vůle lze situaci napravit a Západ může být za pár let opět skvěle připraven se ubránit. Ale to je ta otázka: máme onu dobrou vůli?

Když sleduji debaty, v nichž často zaznívá zjevná nechuť k Západu a naopak sympatie k Byzanci, mám jistou obavu. A tuto mou obavu rozhodně nevyvrátilo rozhodnutí prezidenta republiky strávit Den české státnosti ve společnosti ruského oligarchy a blízkého přítele prezidenta Putina Jakunina.

Možná je cena z rukou ruského prominenta pro Miloše Zemana hezkým dárkem k narozeninám. Ale pro Českou republiku je nepěkným dárkem k jejímu státnímu svátku, když ho její hlava slaví místo doma s představitelem Putinova režimu. Miloš Zeman v roce 2000 nazval Den české státnosti oslavou servility a kolaborace. V roce 2014 ho "oslavil" výletem na Rhodos... Zde sklidil za svůj projev v ruštině ovace. Zato jím zaslanou zdravici přijalo svatováclavské publikum více než vlažně.

Kníže Václav je po tisíc let symbolem naší příslušnosti k Západu. Věřím, že přes všechny současné peripetie, včetně rhodoského Dialogu civilizací, tímto symbolem bude i v dalších staletích. Patron české země je zakladatelem tradice, která náš národ učinila hrdým a svobodným členem rodiny hrdých a svobodných západních národů. Tak by to mělo zůstat.